sobota 5. května 2018

Co se nedostalo na Instagram

Ahoj,
zjistila jsem, že se nedokážu efektivně učit, pokud to neprokládám alespoň trochu tvůrčí činností. A tak jsem tu, uprostřed toho celého maturitního blázince a místo toho, abych se učila co já vím, třeba českou poezii od roku 1918 roku 1948, jdu po čtyřech měsících psát článek.
Nevím, jestli to tak i zní, snad ano, ale mám z toho obrovskou radost. Se psaním blogu je totiž ta potíž, že když už si jednou vytvořím nějaký systém, nějaký plán, začne mě postupně omezovat, protože ho nestíhám. A pak mě najednou nebaví psát a je to celé víte kde. Když se to stalo naposledy, tedy zhruba v té době do tohoto článku, měla jsem pocit, že se k blogování třeba už nikdy nevrátím, že je prostě moje blogovací éra za mnou. Jenže dneska jsem se probudila s tak obrovskou chutí zase něco splácat, že snad i začínám věřit tomu, že mě tohle nutkání chrlit do světa písmenka nikdy neopustí. Ale nechci to zakřiknout, zjistila jsem totiž, že přeci jen asi budu trochu pověrčivá, to jsou nejspíš mamčiny geny.


Nejvíc mě asi stejně vždycky bavily fotočlánky a jeden tedy po dlouhé době vznikne i dneska. Název je naprosto doslovný. Instagram je asi jediná sociální síť, kterou opravdu ráda a aktivně používám, nicméně jsou i fotky, které mám ráda, přijdou mi pěkné nebo vtipné a nikdy se tam neobjeví. Občas je to proto, že je zapomenu sdílet a pak už mi přijdou staré, nebo proto, že (ač si nezakládám na jednotném profilu) se tam prostě nehodí. A když jsem si nostalgicky projížděla má počítačová fotoalba, zjistila jsem, že je takových fotek vlastně docela dost. A tak proč si je nedat alespoň sem, že? Snad se vám to bude aspoň trošku líbit. :)
Jo a taky to asi bodu trošku dlouhé, pardon.

Ještě z plesu, fotil ji můj táta a mimořádně se na ní sama sobě docela líbím. Zobrazuje přípitek s učiteli.

Podobnou fotku sdílel na Instagramu můj spolužák Ondra s názvem "vražda na gymplu" ještě před tím, než jsem tam stihla já dát tuhle. A vzhledem k tomu, že v popisku jsem hodlala napsat něco podobného, tak jsem ji tam nakonec nepřidala, protože by to vypadalo jako že se opičím. Ale abych uvedla vše na pravou míru, tak úplně první, kdo si té figuríny všiml a upozornil mě na ni byla myslím Andulka.

Neumím kreslit lidi a tohle je vlastně dost hrozné (= důvod nepublikace), nicméně i tak jsem na to byla pyšná.

Nemocné zátiší. Vyfotila jsem ho a pak mi došlo, že je vlastně asi docela trapné něco takového přidávat, asi by to mohlo působit jako že si říkám o lítost a tak. Ale pořád se mi líbí ty barvy na té fotce. A to, že je tam zachycené Úplné zatmění, což je možná trochu kontroverzní film a já mám trochu kontroverzní věci ráda.

Z téhle fotky jsem si chtěla udělat pozadí na počítači, ale zjistila jsem, že je to hrozně nepraktické a zmatené.

Zrovna vyhasínala lampa, přišlo mi to krásné. Ale ta fotka má tak hroznou kompozici, jak je focená na poslední chvíli, že jsem ji nikam nedala. 

Tohle je focené ve stejný den jako ta lampa. Je to přes zamlžené sklo autobusu, kterým jsem jela do školy. Je to proto takové rozmazané, a proto se to nikde neobjevilo.

Toto je mlýn ve městě, kde bydlím. Měla jsem ale pocit, že ho fotím pořád, i když to asi nebyla tak hrozná překážka vzhledem k tomu, že ty fotky pak málokdy sdílím.

To byl takový podvečer, kdy jsem se ve svém pokoji cítila hrozně dobře, a tak jsem popadla první rozečtenou knížku na nočním stolku (Milenec lady Chatterleyové) a vyfotila si "zátiší". Později jsem usoudila, že není hodné zveřejnění.

Tohle bylo asi nejkrásnější jídlo (na pohled), které jsem kdy jedla. Je to z oslavy babiččiných narozenin.

Foceno v den, kdy jsem si připadala sama sebou. Ale na Instragramu to není, protože bych si připadala jako hrozný narcista. Ze stejného důvodu tu bude ještě víc fotek.

Takové jarní zátišíčko. A maturitní otázka Family life.

Z jarní výpravy do lesa. 

Sněženky, kterých jsem pár natrhala a dala je neteři jako květinu k narozeninám.

Na téhle fotce se mi líbí ta žlutá. 

Jarní kačky. Tyhle jarní fotky jsem na Instagram nikdy nedala, protože jsem to prostě nějak nestihla. Stačila chvilka a už najednou nebylo tohle brzké jaro.

Moje neteř je hrozně fotogenické dítě.

Tahle fotka dokonale vyjadřuje její lásku k panenkám, kterou jsem já nikdy nesdílela, a tak mě nepřestává překvapovat. (Nebyla jsem necita, spíš jsem jenom měla radši pastelky.)

Z výstavy Kamila Lhotáka, na které jsme byly s mamkou v den, kdy jsem v Praze skládala ústní CAE. Ty schody jsou odraz v zrcadle.

Také cestou na Lhotáka. Ta výstava byla v Obecním domě, kde měl být večer koncert a probíhala tam tedy zkouška orchestru. Tak jsme si s mamkou mohly poslechnout i trochu hudby přes dveře. Tahle fotka, ještě spolu s jednou, na Instagramu chvíli byla, ale zjistila jsem, že když přidávám album - víc fotek na jednou, snižuje mi ta aplikace jejich kvalitu. Docela rapidně. A tak na těch fotkách pak už skoro nebylo nic vidět, jak byly rozmazané.

Také z Obecního domu, hrozně se mi ta budova líbí.

V Praze, nedaleko Národní technické knihovny, kde jsme s kamarádkou dělaly CAE. Přišlo mi to pěkné, taky totiž bydlím ve Studentské ulici, i když v úplně jiném městě. 

Byl to úplně první rozkvetlý strom, který jsem viděla. Pamatuji si, že jsem z toho měla fakt obří radost.

Nádražní radosti. Tyhle balonky nebyly jediné, které se tam u střechy vznášely, já jsem ovšem byla asi jediná, kdo si jich všiml. Tuhle fotku jsem se na Instagram taky snažila přidat, ve dvojici s Nádraží duhou, kterou tam najdete. ty fotky byly obě z Hlavního nádraží v Praze, ze stejného dne. Opět mě ale zklamalo ono snižování kvality.

Iris jednou nadhodila, že bych mohla zkusit uděl nějaký lookbook a já musím říct, že mě to docela nadchlo. Jen se trochu bojím, aby mi pak někdo neřekl, že to, co nosím je naprostá hrůza a tak. I když je mi vlastně asi trochu jedno, co si o tom myslí ostatní. Každopádně úplně nemám místo ani lidi, kteří by mi s tím focením pomohli a tak jsem zatím zaznamenala pár svých outfitů u nás v obýváku na samospoušť a možná že se jednou odhodlám to vydat. :D 
Tahle fotka vznikla tak mimoděk právě při jednom takovém focení.

Miluji jídlo. 

A čaj. 

Kluci od nás ze třídy mají celých osm let celkem štěstí na učitele tělocviku, takže vlastně celá léta nedělali nic jiného než hráli fotbal nebo co se jim zrovna chtělo. (A my holky musely běhat a skákat a dělat gymnastiku a všechny podobné hrůzy.) No a když měli mít poslední tělocvik, tak si chtěli zahrát úplně poslední fotbalový zápas. Dělali z toho velkou věc, dokonce si do repráčků pustili hymnu UEFA. Bylo to vážně neskutečně vtipné, jak nastupovali a všechno. Tak jsem jim udělala pár fotek, aby měli nějaké vzpomínky. :)

Když jsme odcházeli, vznikla náhodou tahle fotka a mně se z nějakého nepochopitelného důvodu hrozně líbí. Týnka má svetr s liškou. 

To jsem se snažila zachytit západ slunce a nově zakoupené bylinky, jenže nakonec je z toho spíš záznam toho, jak doma vůbec nestíháme utírat ten jarní pyl.

Dostala jsem k narozeninám mango. V pozadí je mamka, zrovna mi něco říkala.

Neteř si u nás hrála s mým starým domečkem pro panenky. Jednou jsem si jako malá vymyslela, že si ho přeji od Ježíška, ale nakonec jsem si s ním skoro nikdy nehrála. Tak jsem docela ráda, že se upotřebí alespoň teď. Fakt se mi líbí, jak tam Barča posadila tu panenku na zábradlí.

Zapomněla jsem se Barunky zeptat, proč byly ty panenky v šálcích. Asi lázeň.

Domeček pro panenky a gril.

U našeho školního hřiště paní uklízečky sušily hadry a utěrky.

Všude létaly okvětní plátky sakur, byla to nádhera. Tohle sice není kdovíjak estetické místo, ale stejně to vypadalo krásně.

Pohledy vzhůru. 

Z boku u Kauflandu. Líbily se mi ty lístečky ze sakur.

Záplava šeříků.

To jsem si jednou připadala docela hezky, den předtím jsem měla copánek, tak mi po něm zůstaly trochu vlnité vlasy. 

Týnka v parku, lesoparku, na ostrově. 

Já na stejném místě. Jetel je hrozně podceňovaná květina.

A další šeříky. Mně se hrozně líbí, ale už je mi blbý je kamkoli přidávat. 

Já a avokádo, ze zákulisí toho, jak jsem fotila svou novou profilovou fotku na Instagram, přišlo mi, že ta podzimní je moc...podzimní.

Další šeříky a pletení, k kterému jsem se ten večer vlastně ani nedostala.

Tím tenhle obrázkový vhled do života asi končí, dostala jsem se k předvčerejším fotkám a zdá se, že mi nezbývá než se vrátit k učení. Snad tu maturitu nějak udělám no. 
Doufám, že se máte krásně a užíváte si to nezvykle teplé jaro. Pamatuji si, že loni touhle dobou hodně pršelo. Chybí mi to. Ale to není úplně podstatné. 
Přeji krásný květen a co nejmíň starostí!
Šárka Matty

P.S. Jak se máte? Máte nějaké oblíbené spisovatele? Máte rádi avokáda? Také máte fotky, které se prostě na Instagram nedostanou? Co si myslíte o tom lookbooku? Mělo by to smysl? Jaká byla poslední kniha, kterou jste si koupili?

2 komentáře:

  1. Skvělý, žes tenhle článek zveřejnila! Včera jsem si zaktivovala instagram, takže tě už můžu sledovat aspoň tam, ale blog je prostě blog. :) Oblíbených spisovatelů mám samozřejmě celou řadu, to se nedá vyjmenovávat. Avokádo moc nemusím, ani jinou takovouhle exotickou... zeleninu? nebo je to ovoce? :D
    Naposledy jsem si koupila pár knížek v Levných knihách. Ale hádám, že příští týden na světě knihy se to trochu změní. :D

    A šeříky jsou skvělé! ♥ Všechny fotky jsou takové energické a ty, na kterých jsi - tam ti to moc sluší!

    Držím palce s maturitou!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Tak lookbook jsem rozhodně nenavrhovala já, ale ty. :D Ale to nevadí. Pořád jsem toho názoru, že to bude super. A zrovna poezie let 1918-1948 je moje oblíbené téma, vážně, to bych se učila s radostí. (Klidně si s tebou na tohle téma budu povídat, a klidně bych ti i poslala svou maturitní práci, ve které mám zpracovanou poezii první republiky, ale to si možná až moc věřím). Místo toho se nořím do hlubin anglického realismu a je mi z toho nanic, ne proto, že by ten realismus byl hrozný, spíš kvůli tomu, že toho mám ještě hrozně moc před sebou. A ráda bych psala články, ale nejde mi to. A ačkoliv pečlivě sleduji svoje oblíbené blogy, tenhle tvůj článek mi o den unikl, nechápu jak to.
    Kdybych měla tak skvělou fotku, jako máš ty v zrcadle s korálky, hned bych si z ní udělala profilovku na facebooku, je fakt dobrá. Jinak se mi taky líbí tvoje fotky jídla, i když poslední dobou jídlo zrovna moc nevyhledávám. Mám pocit, že mám alergii úplně na všechno.
    Oblíbených spisovatelů mám jen pár, jsem totiž hrozně náročná. Avokáda jsou skvělá, a fotek, kterých se nedostanou na instagram, mám samozřejmě plno, ale většina z nich je prostě hnusná. Myslím, že za lookbook bys sklidila velké blogerské ovace. (Kdybych dělala lookbook já, asi by se plno lidí smálo.) A dneska jsem si domů z města přivezla fakt hezké vydání Jane Eyre.

    OdpovědětVymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)