sobota 5. května 2018

Co se nedostalo na Instagram

Ahoj,
zjistila jsem, že se nedokážu efektivně učit, pokud to neprokládám alespoň trochu tvůrčí činností. A tak jsem tu, uprostřed toho celého maturitního blázince a místo toho, abych se učila co já vím, třeba českou poezii od roku 1918 roku 1948, jdu po čtyřech měsících psát článek.
Nevím, jestli to tak i zní, snad ano, ale mám z toho obrovskou radost. Se psaním blogu je totiž ta potíž, že když už si jednou vytvořím nějaký systém, nějaký plán, začne mě postupně omezovat, protože ho nestíhám. A pak mě najednou nebaví psát a je to celé víte kde. Když se to stalo naposledy, tedy zhruba v té době do tohoto článku, měla jsem pocit, že se k blogování třeba už nikdy nevrátím, že je prostě moje blogovací éra za mnou. Jenže dneska jsem se probudila s tak obrovskou chutí zase něco splácat, že snad i začínám věřit tomu, že mě tohle nutkání chrlit do světa písmenka nikdy neopustí. Ale nechci to zakřiknout, zjistila jsem totiž, že přeci jen asi budu trochu pověrčivá, to jsou nejspíš mamčiny geny.