čtvrtek 12. října 2017

Na houby!

Ahoj,
lesy jsou bezva. A nejvíc bezva jsou na podzim. Je tam klid, krásně to tam voní, větvičky křupou pod botami a z mechu vykukují houby. A houby jsou skvělý důvod proč do lesa jít.
S rodiči jsme využili státní svátek na svatého Václava a vyrazili sbírat. Trochu jsme se báli, že se vrátíme s prázdnou, ale nakonec jsme přivezli dva plné košíky. Co se týče jídla, mám houby docela ráda. Jediné co mi moc nechutná, je smaženice. Ale třeba takové řízky z bedel, to je paráda.

 


Zatímco jsme sbírali houby, využila jsem pár volných chvilek a šla něco málo nafotit. A o tom je dnešní článek. Taková brzká, pozdně zářijová esence podzimu. Pro zklidnění a abych si měla co prohlížet, až se mi bude stýskat po jehličí a sluncem pozlacených kapradinách.





























Mějte se co nejkrásněji a pijte hodně čaje, ať nejste nemocní jako já předminulý týden. :)
Šárka Matty

P.S. Máte vy rádi houby? Chodíte rádi do lesa? Jak se vůbec máte, tak nějak obecně? Máte rádi vřes? A berušky? Máte rozečteného něco pěkného? Co ve vás vyvolává představu klidu? :)

1 komentář:

  1. Ahooj, na začátek se omlouvám, že jsem se k tomuhle skvělému článku dostala až s takovým zpožděním. (Ale na druhou stranu, raději pozdě než vůbec nikdy.) Tvoje fotky jsou hrozně krásné, jako vždycky. Moc se mi líbí, jaký máš smysl pro detail. A jak skvěle ti ten foťák ostří. A také máš moc pěkné boty, ale to jsem ti asi už někdy psala a teď se opakuji.
    Já mám houby moc ráda, ve všech formách. Možná mám také nejraději houbové řízky, ale už moc dlouho jsem je neměla. U nás se moc houby nesbírají (i proto se mi tenhle článek tak líbí), aspoň od doby, co jsme se přestěhovali do města. Není to nemožné, jen na to není čas. A já osobně hrozně nerada sahám na slimáky, a těch na houbách bývá dost. :D A do lesů chodím ráda, jen nemám s kým. Vřes... Hmm, vřes mám ráda, je takový hezky skromný. Nezval napsal jednu hezkou báseň o vřesu, jen si nemůžu vybavit, jak se jmenuje. K beruškám nemám moc vřelý vztah, i když chápu, že mají hezké puntíky. Jednou na podzim u nás byla invaze berušek a lezly nám všude po paneláku i po bytě a bylo to hrozně děsivé. Ale na tvé fotce vypadá beruška moc pěkně.
    A co ve mně vyvolává představu klidu? To je otázka zapeklitější, než jsem čekala. Ale pokusím se ti ji zodpovědět. Takže, klid si představuji jako mírně oblačné nebe, písečnou (nebo trošku kamenitou) pláž a moře. Nemusí být moc teplo, může se klidně chýlit k večeru. A jen tak bych tam stála a koukala na tuhle scenérii. Nuda, já vím. Ale v období maturitního ročníku si klid neumím představit akčněji. A rozečteno nemám momentálně nic. Jen pár sbírek poezie k maturitní práci, ale ty čtu tak nějak přerušovaně.
    Omlouvám se za dlouhý a zmatený komentář, a děkuji za tenhle článek. :) Měj se hezky, a doufám, že už znova neonemocníš, to je totiž hrozné.

    OdpovědětVymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)