pátek 6. října 2017

52doodles #9

Ahoj,
asi se ptáte, proč se tu najednou objevilo deváté 52doodles, když naposledy bylo šesté. A kde vlastně jsou ta mezi tím. Nedivím se. A omlouvám se. Otevřeně přiznávám, že jsem o prázdninách neměla náladu kreslit každý týden. Občas jsem totiž byla celý týden pryč, že na kreslení téměř nezbýval čas a jindy zase byla celou dobu doma, až mi přišlo, že není co kreslit. Prostě jsem byla líná.
Na konci srpna už mi pak přišlo hloupé kreslit zpětně všechny týdny, hlavně proto, že jsem si nemohla vzpomenout, co se vlastně v některých dělo. Když se ovšem tahle myšlenka pochopí z jiného konce, vlastně mi to dává důvod, proč 52doodles zase obnovit a pokud možno dokončit. Abych věděla, co jsem vlastně dělala.


Za září se taky stalo už několik zajímavých věcí a vtipných situací, že jsem neodolala a čmárala si. Navíc ve škole je občas až moc času na přemýšlení a kreslení drobností, takže i to asi pomohlo. Trošku jsem změnila dosavadní styl a formát. Místo vodovek jsem popadla fixky a tím pádem ustoupila potřeba kreslit každý obrázek zvlášť na čtvrtku, aby se papír nepropíjel. Ačkoli, upřímně řečeno, se i tak v některých místech propíjí, protože na kontury, dá-li se tomu tak říkat, stále používám černou tuš. Taky jsem doplnila tužkou stručné popisky okolo. Ale vzhledem k tomu, že nechci, abyste si zkazili oči ve snaze vyluštit můj škrabopis, doplním fotky o popisky ještě zvlášť. Jako tomu bylo v předchozích článcích. :)

XXXVI. týden
(Mimochodem, moje rádoby vznešené římské číslování se ukázalo pěkně hloupé, protože právě pod těmito dlouhatánskými číslicemi se mi papír nejvíc propíjí.)
První zářijový týden a zároveň první týden školy. Propuklo maturitní šílenství. Změnili nám nebývalé množství učitelů. Na skříňku jsem si pověsila jeřáby. Snažíme se udržet při životě diskuzi o maturitním plese. S holkami vyrážíme do kavárny probrat prázdniny. Vybírám si šaty na maturitní ples. Jsem zahlcená knihami, učebnicemi a plánovači. Sháním skoro cokoli, co je černé, zlaté nebo bílé. Dočítám Sběratele ztracených věcí a víkend trávím v pražském Kině Lucerna na Harry Potter maratonu. Je to boží.


XXXVII. týden
Čtu, půjčuji, vyzvedávám, objednávám a přijímám knihy. Je toho moc. Tvořím poměrně nesmyslnou prezentaci na angličtinu. Můj pokus o prohození semináře selhal. Jeřábi ze skříňky se utrhli. Diskuze o maturitním plese se rozrostla natolik, že je schopná samostatné existence. Navštěvuji s kamarádkami Brno, snídáme ve SKOGu, navštěvujeme antikvariát a zbytek dne trávíme na Masaryčce. Jsem trochu smutná, protože lidé z fakulty, na kterou bych chtěla, se na OpenDay vůbec neukázali. Náladu mi zvedla jedna moc hodná, upovídaná a vstřícná slečna. Cestou na vlak domů si fotím deštníky a s Týnkou posloucháme pouliční umělce. Byl to dokonalý moment.
Další den málem dojedu do špatné vesnice, trochu nastydnu a nakonec řídím cizí auto, abychom mohly vyzvednout kamarádku. Ta slaví narozeniny, obdarovávám ji Rychlobrkem Rity Holoubkové.
Bláznivý.

 

XXXVIII. týden
Jsem nemocná, ale doma nezůstávám, připadám si kvůli tomu provinile, jenže já bych to doma nevydržela. Piju spousty čaje. Dělám si radost uplatněním poukázky do knihkupectví, domů si odnáším novou Hildu a Šest vran. Vzápětí doma zjišťuji, že český překlad Šesti vran je docela hrozný a mám chuť tu knížku vyhodit z okna. Přesto ji ale rozečítám a snažím se na chyby a nejasnosti nesoustředit. Docela mi to jde, nejsem zas tak pozorný člověk, co se tohoto týče. (Každopádně bych ale stejně radši druhý díl v angličtině.) Doma řešíme zahradu a studnu. V sekáči si kupuji kabát a šaty, od mamky dostávám žluté punčocháče. Pletu si šálu, abych se úplně nezbláznila.

 

XXXIX. týden
Výživný týden. Učím se pomalu do zblbnutí. Začínám být ráda, že se mi nepovedlo onen seminář přehodit. Jím litry dýňové polévky. Sbíráme houby a zbytek týdne je doma všelijakými způsoby sušíme. V lese potkáváme srnku, šípky i vřes. Místo oběda z jídelny máme v pátek s holkama palačinkovou hostinu. Jdu na vtipnou "zkoušku odstínu mejkapu". A brácha slaví čtyřicátiny. Jako hlavní dárek si přeje obří koloběžku v barvě nezralého banánu. Zdá se, že máme ztřeštěnost v rodině. (Nicméně ta koloběžka je fakt boží.)


Zdá se, že to už je za září vše. Rozhodla jsem se pokračovat v číslování, aby souhlasilo s daným měsícem, tak snad mi to odpustíte. Jsem opravdu zvědavá, co dalšího mě čeká v říjnu. Moc se na tenhle podzimní měsíc těším. :)
Mějte se co nejkrásněji,
Šárka Matty

P.S. Jak jste se v září měli? A jak se máte teď? Čeká vás něco zajímavého v říjnu? Máte rádi koloběžky? A máte rádi Hildu? S čím máte nejraději palačinky?

2 komentáře:

  1. To je krásný článek :) tvá doodles jsou báječná. Líbí se mi na nich mimo jiné to, že z nich lze vysondovat mnoho informací o tvém životě. :D Ty tvoje šaty na obrázku vypadají moc pěkně. Doufám, že tě nějak nezklamou. Tak mě napadá, nechystáš se čistě náhodou na den otevřených dveří univerzity v Olomouci? Já možná, ale děsím se toho, že tam třeba budu muset jet sama. A do Prahy, tam se nechystáš?
    Hrozně se mi líbí, jak jsi nakreslila ty houby na posledním obrázku. A žlutá koloběžka ke čtyřicátinám je báječný nápad, tvůj brácha musí být super člověk.
    Abych ti aspoň částečně zodpověděla tvé otázky: Mé září bylo takové podivné, zklamané, šedivé, ale vší silou doufám, že se mi během začátku října podařilo dostat se do řekněme stabilizovaného stavu. Ostatně, můj fotočlánek jsi asi viděla, takže je bezpředmětné psát tu něco o mém září. V říjnu budu mít svátek, a pokud vše dobře půjde, přistěhují se k nám domů dvě malé chlupaté spolubydlící. Koloběžky mám ráda jen na pohled, jezdím na nich nerada, mám je spojené s nepříjemnou epizodou z dětství (a také moc neumím držet rovnováhu). Hildu znám jen od tebe, ty komiksy jsem nečetla, ale jelikož ji máš ráda ty, určitě ji mám ráda i já! :D A je to možná divné, ale palačinky mám nejraději se špenátem.
    Měj se hezky a barevně!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :)
      Co se týče toho dne otevřených dveří - s Olomoucí ještě nevím, ale vlastně si říkám, proč si neudělat výlet, že? :) Olomouc je prý pěkná a asi by nebylo chytré podávat si přihlášku pouze na jedno místo. Takže to ještě promyslím, ale je celkem nadějné, že bych jela. :) Do Prahy myslíš taky na den otevřených dvěří nebo jen tak? Na den otevřených dveří určitě jo a jen tak zatím ne, ale určitě je spousta míst, na která bych se tam chtěla podívat. :)
      Taky mi žlutá koloběžka přišla skvělá, pár lidí mi sice říkalo, že jim to přijde stupidní, ovšem já z toho nápadu měla radost. :)Bereme koloběžky v naší rodině docela vážně. :D
      Dvě malé chlupaté spolubydlící? Jé! :)
      Hildu třeba moc ráda někdy zapůjčím, nějak mi ten komiks přirostl k srdci. :)
      To s těmi palačinkami se špenátem chápu, já sice palačinky na slano moc nemusím, ale mamka to má moc ráda. :)
      Ty také! :)

      Vymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)