čtvrtek 27. července 2017

52doodles #6

Ahoj,
se zpožděním, ale přece. Stále se mi tak nějak daří držet tuto výzvu při životě, i když občas doplňuji obrázky zpětně. Ale chci to mít zaznamenané, a tak vytrvávám. :)
Červen byl opravdu pěkný měsíc. Plný zážitků, smíchu, upřímně, teď mi přijde mnohem hezčí než červenec, asi proto, že v červnu jsem si nepřipadala tolik sama. A tak se mi ty červnové obrázky i celkem líbí, ačkoli jsou všechny na jedno brdo a nejde se v nich vyznat. :D

 
(To jsem ještě nebyla ostříhaná. I když to vlastně nikdo pořádně nepoznal, tudíž to asi není tak drastická změna, jak si myslím.)


XXII. týden
Červen začal ve dvacátém druhém týdnu tohoto roku. Hned v pondělí jsme se sborem zpívali na předávání maturitních vysvědčení v naší synagoze, kde jsou nádherné vitráže. Bylo to trochu náročné, jelikož jsme letos měli čtyři třídy a to stání je vždycky nekonečné. Taky to ale bylo smutné, protože některé z maturantů jsem tehdy asi viděla naposled a ani si to neuvědomila. 
Ve středu jsem měla vytížený den, byla jsem zkoušená z angličtiny, psali jsme matematiku a také slohovku z češtiny. Myslela jsem, že se mi nepovedla, ale nakonec to dobře dopadlo.Dostali jsme na výběr letošní maturitní témata. Psala jsem sci-fi a po přečtení pár diskuzí na toto téma jsem celkem přesvědčená, že kdybych to napsala u maturity, tak rozhodně nedostanu jedničku, jako od naší češtinářky.
Ve čtvrtek jsme měli se sborem v synagoze ještě koncert, pravděpodobně poslední na hodně dlouhou dobu. V pravidelných intervalech jsem do školy nosila deku, protože jeden nikdy neví, kdy bude mít víc času a bude si chtít jít sednout do parku. Taky jsem jedla hodně jahod a konečně si koupila lahev na vodu. V Pepcu za třicet korun a je to ta nejlepší věc na světě. Naši měli tenisový turnaj a Týnka oficiální narozeniny. Niky F. jí upekla dort, ve škole jsme ho celý snědly. 
Počítali jsme vektory a bylo vedro. A taky mi bylo trochu smutno.


XXIII. týden
Byla jsem tolikrát v kavárně, že už jsem nevěděla, jestli jsem normální. Jednou z toho jsem tam ale učila holky matematiku. Psali jsme test z informatiky - excelové tabulky a mě to hrozně nebavilo. Koupila jsem dvě knihy, z toho ani jednu pro sebe (Nikče F. k narozeninám Attachments od Rainbow Rowell v angličtině a Nikče S. k narozeninám Továrnu na sny, protože je taky taková free spirit). Kreslila jsem se ZUŠ u Labe a měla na sobě poprvé svoje rádoby vintage botky. Nakonec jsem se odhodlala a završila svou podivnost tím, že jsem si do nich vzala i ponožky. V pátek pak byl piknik Nové Generace (Týnka a Niky F. jsou členky) a byl opravdu kouzelný. Jen jsem doma zapomněla paměťovou kartu do foťáku a tak zjistila, že nemá žádnou interní paměť, tudíž z toho bezva odpoledne nemám žádné fotky.


XXIV. týden
Jedla jsem třešně. Hodně třešní. Niky F. odletěla do Southportu a s Andulkou jsme se rozhodly, že na konci prázdnin pojedeme společně k moři. Dokonce jsme naše sny proměnily v činy a máme koupený zájezd (juchů). K svátku jsem od bráchovy rodiny dostala slunečnici a pastelky a čaj. Taky jsem byla pochválena za pěknou strukturu mé slohové práce ve francouzštině. A Niky S. slavila osmnáctiny, což byla bezva oslava, akorát jsem tam byla jenom chvíli a odjížděla s pocitem, že mě tam nikdo vlastně moc nemá rád. 


XXV. týden
V pondělí proběhlo třídní focení a já měla radost, že jsem si vzala puntíkaté legíny. Andulka odletěla na Maltu a my se třídou odjeli do Nebákova. Bylo to parádní. (Víc o tom a fotky naleznete zde.)


XXVI. týden
Poslední týden školy. Týnka uspěla u zkoušek v autoškole a já zahrála na posledním třídním klavírním večírku. S kamarádkami z altů ze sboru jsme si udělaly piknik, ale začalo hrozně pršet, tak jsme ho přesunuly do altánku. Abych se tam dostala, musela jsem si koupit deštník, ze kterého mám teď obrovskou radost. Navíc se ukázalo, že to přišlo v pravou chvíli, protože náš starý rodinný se právě rozbil. Nechala jsem se ostříhat (a sestříhat) a taky dostala dvě knihy. Pod vodou od Pauly Hawkins a Bajky Barda Beedleho od Rowlingové. Další dvě jsem si byla vybrat za poukázky ze ZUŠ, jelikož jsem byla oceněna jako úspěšný žák roku. Shodou náhod za klavír i za výtvarku, ale tu druhou poukázku si schovávám na podzim, protože má platnost půl roku. 
Taky jsem jela s rodiči do Pardubic (a řídila) a tam si v Tescu koupila superlevné botky (mají tam baleríny dvaačtyřicítky!!!) a taky nějaké zlevněné oblečení k svátku. 
A taky byl ve škole Den zdraví, na který nás přišlo asi jedenáct. A představila jsem svým spolužákům Postmodern jukebox, kvůli hudbě na maturiťák a překvapivě nad tím neofrňovali nos. A taky jsme jednou místo francouzštiny šli s naší učitelkou na zmrzlinu - byli jsme ve třídě čtyři. :D Tolik k uvolněným mravům posledního školního týdne.


Tak myslím, že jsme na konci. Pravda, je trochu hloupé zveřejňovat červnové doodles takhle pozdě, když za týden bych měla zveřejnit červencové, jenže přeci to musím trochu rozhodit, aby to tu úplně neumřelo. :)
Ale nebojte, pokud budu mít nějaké vnitřní nutkání víc psát (což doufám budu), tak se chystám něco splácat o letních táborech a autoškole. :)

Zatím se mějte moc krásně, užijte si druhou půlku léta.
Šárka Matty

P.S. Jaký byl váš červenec? Znáte Postmodern jukebox? Mluvíte rádi v cizích jazycích? Taky vám kamarádky každou chvíli odlétají pryč? Chutná vám cider? Četli jste Alchymistu od Coelha? Co si o tom myslíte, pokud ano?

2 komentáře:

  1. Opět překrásný obrázky, vážně! Píšu ti to pořád, ale vždycky to myslím naprosto vážně. Úplně by mě zajímalo, jak vypadají tvé vintage botky. (Jestli jsi je už někdy fotila, tak jsem si jich asi nějak nevšimla nebo co.) A gratuluji k sehnání balerínek ve velikosti 42. Od mamky vím, jak je to těžké, sehnat tohle číslo. Výrobci bot by se nad sebou vážně měli trochu zamyslet.
    K tvým otázkám: O tom, jaký byl můj červenec, snad brzy napíšu na blog. (Mám teď tak nějak... moc napsaných článků. Ale kdybych je zveřejňovala častěji, neměly by už vůbec žádný ohlas. A čtenáři by byli zahlcení, a to bych nechtěla. :/) Ale byl vcelku dobrý, řekla bych, že takový obyčejný. Postmodern jukebox vůbec neznám, ale vypadá to super. Určitě si je poslechnu. S mluvením v cizích jazycích to mám trošku komplikovanější. S někým, kdo ten jazyk ovládá na stejné nebo horší úrovni než já, mluvím v pohodě. Ale jakmile se to týká nějakého rodilého mluvčího, jsem hrozně nervózní. Kamarádky mi neodlétají pryč, protože žádné nemám. Měla jsem dvě - ale obě se jednoho dne sebraly a odstěhovaly se daleko, jedna na druhý konec Evropy a druhá pro jistotu do Hongkongu. Takže vlastně, jak se to vezme. Buď ráda, že tobě se ty kamarádky aspoň vrací! :D (Ale zdá se mi hrozně milé, že jsi do svých doodles zařadila i to, co dělaly tvoje kamarádky. Je to takové nesobecké.) Cider mi chutná, mám ráda sladký alkohol. :D Alchymistu jsem zatím nečetla, takže ti nemůžu sdělit, co si o tom myslím. :/
    Měj se hezky (a je mi fakt moc líto, že se neuvidíme). :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, jsem ráda, že se ti líbí. Motivuje mě to. :)
      Moje rádoby vintage botky vůbec vintage nejsou a pravděpodobně ti tak ani nebudou připadat, jenom mně přišlo, že tak trošku vypadají. Určitě jsi je viděla, jsou to ty hnědé polobotky s podpatkem, co mám na instagramu na fotce, kde je i moje kresbička kolínského mostu. Kdyžtak pošlu. :)
      Je to docela hrůza no. Ale zase má člověk o to větší radost, když nečekaně objeví nějaké pěkné. :D Ty střední velikosti jsou zase věčně vyprodané, takže to taky asi nemáš úplně jednoduché. :)
      To nevadí, s těmi články, já si to ráda přečtu. :)
      Já jsem zatím s moc rodilými mluvčími nemluvila, ale asi bych taky znervózněla.
      To je pravda, za to, že se vrací, jsem fakt vděčná. :D
      Také se měj pěkně (a taky mě to mrzí, příště to už určitě vyjde!). :)

      Vymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)