neděle 26. března 2017

Austenpower

Ahoj,
námět na tento článek jsem měla v hlavě už dost dlouho. Nejsem žádný expert a ani se nemůžu považovat za dlouhodobého fanouška Jane Austenové, jelikož jsem se k její tvorbě dostala teprve asi před rokem a půl. Nicméně, vzhledem k tomu, že jsem nedávno dočetla Mansfieldské panství a tím tedy zakončila moje první kolečko čtení šesti románů této spisovatelky, říkala jsem si, že bych se s někým ráda podělila o pár myšlenek. Asi nemá cenu, abych psala na každý z těchto románů recenzi, protože by nebyly objektivní, navíc bych nejspíš ani nevěděla, jak k takovému úkolu přistoupit. Rozhodla jsem se tedy napsat něco jako souhrnný článek. O tom, jak jsem přečetla šest románů a co si o nich (a jejich filmových adaptacích) myslím. :)
(A taky trochu proto, že češtináři na naší škole Jane Austenovou nepovažují za důležitou, z čehož jsem lehce rozčarovaná.)

 

Tvorba Jane Austenové může být, a často i je, považována za monotónní, všední a nudnou. Každý má samozřejmě jiný vkus a je pravda, že pokud někomu nesedla Pýcha a předsudek (nebo kterýkoliv jiný ze šesti románů), pravděpodobně se mu nebude líbit ani zbytek. To ale neznamená, že by se knihy Jane Austenové od sebe vůbec ničím nelišily. Ano, všechny končí svatbou (což snad ani nemůže být považováno za spoiler), ale jejich kouzlo a rozdílnost spočívá, podle mě, v diverzitě postav a charakterů. Každá postava je detailně prokreslená a něčím zvláštní, něčím jiná. Občas se stane, že je vedlejším postavám přisouzena jedna zásadní vlastnost a jinak se dál nevyvíjejí, ovšem hlavní postavy často dozrávají až časem, přeci jen, jsou povětšinou hodně mladé. 

Otřepaná fráze "Austenová je jen pro ženské" má logický základ. Jane Austenová psala v době, kdy byly rozdíly mezi pohlavími naprosto zásadní, a tak přestože si ve svých knihách dovoluje uvažovat i o věcech, které mohly být tehdy považované za nevhodné, její tvorba zůstává laděná tak nějak žensky. Traduje se, že sama přiznala, že psala o ženách, protože si nebyla jistá, jak a o čem mluví muži, když není žena přítomna. To ovšem vůbec neznamená, že by si například Rozum a cit nemohl přečíst nějaký muž, kterému není zatěžko číst jemnější, méně akční texty. Pouze tím uhlazeným stylem psaní se totiž, myslím, Austenová odlišuje od svých současníků. Ano, píše o společenských vztazích, sáhodlouhém namlouvání a svatbách. Ale pro mladou ženu to v její době a její společenské vrstvě znamenalo celý svět. Jane Austenová jednoduše psala o životě, jaký ze své pozice viděla a na tom není nic špatného.
(Samozřejmě když se na to podívám z druhé strany, znám i spoustu dívek a žen, které tyto romány nebavily nebo nezaujaly, takže zásadním pravidlem přetrvává: negeneralizovat. Knižní chutě jsou rozmanité.)

Mimochodem, řekla bych, že česká Austenová zoufale volá po novém vydání, nějakém uspořádaném.
(To od Omegy s milionem chyb nepočítám, navíc mají stejně zatím jenom Pýchu a Rozum.)

Krom jiného je také ve všech šesti románech patrná inteligence a něco jako jasnozřivost jejich autorky. Všechny věty jsou nádherně stavěné a taktně vyjádřené, ovšem lze v nich najít ostrost i jízlivost tam, kde je to třeba. Přestože Austenová ve svých textech neuniká nikam do jiných dimenzí a pověrčivosti a příliš naivním představám se spíše vysmívá, neodsuzuje fantazii (přiměřenou) ani naději. Také nenabízí pouze dogmatický způsob myšlení a poukazuje na důležitost lidských rozhodnutí, která mohou každého dovést úplně jinam, než původně zamýšlel. Kritizuje špatné vlastnosti, ale dává šanci víře v napravení.

Jane Austenová musela být úžasně chytrá, ale z jejích děl je jasné, že to se v té době u žen příliš nenosilo. Našla tedy způsob, kterým vyjádřit své myšlenky, aby to nikoho nepobouřilo. Tak to na mě alespoň působí. Její romány plní dvě funkce, jsou zábavné (a dokázaly si tuto zábavnost udržet přes více než 200 let), zároveň je v nich ale patrná kritika určitých znaků tehdejší společnosti.


Pokud bych měla vybrat, který z románů se mi líbil nejvíc, asi bych nakonec zvolila, možná trochu překvapivě, Opatství Northanger. Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Anna Elliotová (popřípadě Přesvědčení) a Emma by byly ve velmi těsném závěsu, ale pořád asi Opatství o malinký kousínek vítězí. Řekla bych, že spousta lidí možná ani netuší, že Austenová něco takového napsala. Ve skutečnosti je to myslím její první celý román (ačkoli byl vydán jako poslední). Je v něm proto trochu patrné, jak Austenová zkoumá hrdinku a zkouší různé způsoby popisu děje, hraje si s postavami, posouvá hranice. A zároveň paroduje v té době velmi populární gotické romány. Také to není nijak příliš dlouhé dílko, což by někomu mohlo připadat líto, já ale myslím, že na takový příběh, jaký je v knize knize obsažen, je to tak akorát.

Teď k tomu, proč jsem si zrovna tuhle knížku tak oblíbila. Na rozdíl od ostatních pěti románů je totiž Opatství hravější a v některých situacích i vtipnější. A o dost ironičtější. Má možná trošku jednodušší zápletku, ale zato skvělé postavy. Hlavní hrdinka, Catherine, do příběhu vstupuje jako skoro až naivní, téměř venkovské děvče, které čte možná až příliš mysteriózních románů a má ohromně bujnou fantazii. V průběhu děje však dospívá, učí se poznávat faleš a rozlišovat vznešenost od povrchnosti, přesto ale neztrácí dobromyslnost. Navíc, pan Tilney je skutečné zlatíčko.
Ráda bych také doporučila filmové zpracování s Felicity Jones z roku 2007. Je sice možné, že někomu nesedne, možná budete mít, pocit, že knihy Jane Austenové si zaslouží důstojnější zpracování, ale mně přijde parádní. Od začátku jsem měla dojem, že tvůrci uchopili látku správným, hravějším způsobem, který je zrovna u zpracování tohoto románu na místě. Opatství Northanger totiž rozhodně není nijak vážné dílo.

Za nejlepší filmové zpracování díla Jane Austenové považuji, jako mnoho jiných, Pýchu a předsudek s Keirou Knightley. Na tom asi není nic zvláštního, jelikož krom toho, že je to úžasně natočené, všichni zbožňujeme Keiru a Matthewa jako Elizabeth a Darcyho. Protože takhle jsme si je představovali, takoví oni jsou. Navíc Darcy má zde takové...jemnější rysy. Je uzavřený a snad i pyšný, ale zároveň na mě působí lehce roztomile, pokud se to tedy o Darcym dá říct. :)
A ještě bych málem zapomněla - dalším z mnoha důležitých důvodů, proč se na Pýchu podívat je stoprocentně pan Bingley. To je tak kouzelně zahraná postava. (A ty vlasy!)

zdroj

Nicméně, měla jsem v plánu zmínit ještě jednu filmovou adaptaci, kterou jsem viděla snad i víckrát než Pýchu a předsudek. Mám totiž moc ráda Kate Winslet, Emmu Thompson a Alana Rickmana. Nemohlo mi tedy ujít filmové zpracování Rozumu a citu z roku 1995. Tento film jsem si oblíbila, opět, díky mimořádnému ztvárnění hlavních postav. Za zmínku taky jistě stojí umístění příběhu, ty scenérie jsou nádherné.

Svou vlastní kategorii by jistě měly mít ještě minisérie od BBC. Narazila jsem na ně teprve nedávno, ale jak jsem byla nadšená! Celých pět hodin Pýchy a předsudku s Colinem Firthem v roli pana Darcyho totiž jistě potěší každého fanouška Austenové. Stejně tak tři díly Rozumu a citu, které jsou podle mě kvalitativně srovnatelné se dříve zmíněnou filmovou verzí. Jediné zpracování od BBC, které se mi líbilo méně než to filmové, byla Emma. Není to žádná tragédie, ale myslím, že na rozdíl od Opatství Northanger  vyžaduje Emma jemnější zacházení a v této minisérii mi přišly některé situace zbytečně přehnané.

zdroj

Mám pocit, že román, kterému jsem se zatím nevěnovala dostatečně je Anna Elliotová (případně také jako Pýcha a přemlouvání či Přesvědčení). Přijde mi, že jde také o román, na který je snadné zapomenout a často bývá zastíněn známějšími díly. Přesto ale určitě stojí za pozornost. Celkově je Anna asi více popisová kniha než ty ostatní, ale mně osobně to při čtení nijak nevadilo. Uživala jsem si takovou řekněme čistší formu zápletky, konec tohoto románu na mě působil poměrně uvěřitelně. Hlavně se mi ovšem líbí téma lásky, která může přetrvat i několik let, což je milý obrat od rychlých citových vzplanutí a groteskních manželství (ne nutně u hlavních postav), která je možné najít v ostatních románech. A Anna jako hlavní hrdinka si mě získala díky své vyrovnanosti, má v sobě bystrost Elizabeth a Fannyinu pokoru, což je moc pěkná kombinace.

Nakonec, abych nestrávila celou dobu pouze adorací všeho, co kdy Jane Austenová napsala, měla bych zmínit, že z Mansfieldského panství jsem měla po dočtení docela rozpačitý pocit. Zatímco u Emmy mi větší počet stran nevadil a děj příjemně ubíhal, u Mansfieldského panství jsem měla pocit, že kdybych některé strany kolem prostředku přeskočila, vůbec nic by se nestalo a závěr mi naopak přišel zbytečně uspěchaný a nedostatečně ukončený. Po všem, čím si Fanny musela projít, mi bylo líto, jak rychle a jak z dálky se odbyl její šťastný konec. Nijak tomu nepřidalo, že jsem následně jako první zhlédla filmovou adaptaci z roku 2007 a byla víc než zklamaná. Fanny se vůbec nechovala jako její knižní protějšek a přesunem do filmové verze najednou zázrakem ztratila polovinu vlastností, které jí Austenová přisoudila, nemluvě o různých menších vsuvkách a ohýbání děje zvláštními směry. Snímkem z roku 1999 jsem si naštěstí nakonec docela spravila chuť, ale stejně to není úplně ono. :)

zdroj
 Ráda bych tu ještě rozebrala přednosti mužských i ženských postav, vybrala své favority, své oblíbené páry, rozebrala Pýchu a předsudek a zombie nebo Lásku a přátelství a možná i poukázala na to, proč si myslím, že film Vášeň a cit není úplně nejlepším vyobrazením charakteru Jane Austenové, ale obávám se, že by délka tohoto článku překročila únosné meze, a tak o tom raději někdy jindy. :)

Doufám, že jsem vás ještě neunudila a omlouvám se všem znalcům Austenové, pokud jsem uvedla nějaký fakt špatně, stejně tak zapřisáhlým odpůrcům Austenové, pokud se náhodou rozhodli tento, pravda, ne příliš objektivní článek číst. Neměla jsem v úmyslu nikoho pobouřit. :)
Mějte se moc pěkně a přeji krásné jaro!
Šárka Matty

P.S. Tu Vášeň a cit se asi někdy doopravdy pokusím amatérsky trochu rozebrat, leží mi to v hlavě.
P.P.S. Jaký je váš názor na díla Jane Austenové? Máte ji rádi? Který z románů je váš nejoblíbenější? Kdo je váš oblíbený Austenovský hrdina? Líbilo se vám filmové zpracování Mansfieldského panství? Radši Pýchu a předsudek nebo Na Větrné Hůrce?
Ráda si přečtu i nějaký odlišný názor. :)

4 komentáře:

  1. K tomuhle se nemám moc jak vyjádřit, protože od Jane Austenové jsem četla jenom Emmu, a to kdysi dávno, anglicky, v zjednodušené verzi. Tenkrát mě to nebavilo, ale to neberu jako nic rozhodujícího, protože ta zjednodušená verze vždycky udělá své. Rozhodně si od této autorky někdy něco přečtu, už jen proto, že o ní tak hezky píšeš. Ráda čtu knížky na doporučení. A až si něco přečtu, třeba ti napíšu, co si o tom myslím.
    Každopádně tenhle článek je skvělej, musel ti dát hromadu práce a já jsem tak trošku literární ignorant, když jsem žádné ze zmiňovaných děl nečetla.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, navíc ona zrovna asi Emma může na první přečtení působit dost snobsky, takže se ti nedivím, že jsi z toho nebyla kdovíjak nadšená. :)
      Jé, to je milé. Určitě napiš, jsem zvědavá, jak se ti to bude líbit. :)
      Já si zase plánuju v blízké době přečíst dalšího Zafóna. :)
      Moc děkuji, snažila jsem se. :) Zcela určitě nejsi ignorant, třeba češtináři na naší škole Austenovou ani nezmiňují, takže asi nebude tak zásadní, jak to cítím já. :D

      Vymazat
  2. Já jsem od Austenové četla zatím jen Pýchu a předsudek a vlastně se mi to docela líbilo. Sice mě velkou část příběhu Lízinka pěkně štvala, ale na konci jsem se s příběhem nějak sžila a bylo mi líto, že jsem jej dočetla. V knihovně mám několik dalších knih od ní a ráda bych se k nim dostala. Docela se mi líbí ta představa jít v Anglii po stopách Jane Austenové. Už jsem byla v Bathu. :D
    Taky se mi tvůj článek moc líbí! :) Literárních článků není nikdy dost, už bych taky mohla nějaký napsat. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že se ti to nakonec líbilo. :) Já mám Elizabeth ráda, ale přesně chápu, proč může někoho štvát. Stejně jako třeba Emma. přijde mi bezva, že Austenovské hrdinky nejsou občas úplně k pomilování, taky mají chyby. :)
      Jo? To je super, do Bathu bych se, z velké části právě kvůli Austenové, moc chtěla podívat. Taky se mi ten nápad cestování v jejích stopách líbí. :)
      Moc díky! Jsem ráda, že se líbí. :)

      Vymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)