sobota 4. března 2017

52doodles #2

Ahoj!
Stačilo pár dnů a je tu jaro. Musím uznat, že se mi to vlastně zatím celkem líbí. Tedy, abych to uvedla na pravoiu míru, snažím se, aby se mi to líbilo a ono to zatím není zas tak těžké. :) Jenom mám menší problém s kombinováním oblečení, nějak si s tím teď nevím rady. Ještě kabát? Už polobotky? Je vůbec ještě vhodné nosit svetry? (Ty s norskými vzory asi už ne, že?)
Ale zpět k tématu. Dnes je čtvrtého března, a tak už je načase zveřejnit můj druhý příspěvěk do kreslířské výzvy od Iris. A bude to zajímavé, protože jsem jednou podváděla a jednou asi nějak vypustila týden. Neboco. :)

Docela dlouho se mi doma válel tento notes z Ikey. Dostala jsem jej darem a nechtěla ho zničit nějakým nepovedeným pokusem o kreativní vybití (na to mám Všehoblok). Teď se pro něj naskytlo využití. :)

V. týden
Můj páty letošní týden se točil hlavně kolem vysvědčení a kavárenského povalování s tím spojeného. Myslím, že jsem překonala můj osobní rekord, když jsem se třikrát za jeden týden vyskytla v nějaké kavárně. A upřímně řečeno, dokonale chápu lidi, co v nich tráví i víc času, je to hrozná pohoda. V den vysvědčení jsem si byla sednout s Andulkou do námi celkově asi nejnavštěvovanější kavárny Mefista a protože nám teď ve městě otevřeli ještě jednu úplně novou kavárnu Tradici, následující den jsme šly prozkoumat i tu. Nakonec jsme se tam celkem sešly a v různém seskupení prostřídaly (kvůli nešťastnému uspořádání stolků, většina byla pouze pro dva) čtyři kamarádky. Ten den jsem pokořila další rekord, a to nejdelší čas strávený v kavárně. Odcházela jsem hrozně pozdě, ale za to neskutečně zrelaxovaná. (Achjo, budu si to muset někdy zopakovat, jak na to vzpomínám.)
Potřetí jsem navštívila kavárnu s Andulkou v Drážďanech, ale o tom jsem se rozepisovala už v reportu. :)
No a důvod proč tady tak detailně rozebírám mé kavárenské zážitky je takový, že jsem je promítla i do mého obrázku z onoho týdne v jakémsi zákresu toho, co jsem vypila. Asi to není nijak zvlášť zajímavé, ale mě pití hrozně baví malovat. :)


VI. týden
Šestý týden je taková záhada. Vlastně nevím, co se s ním stalo. Pravděpodobně byl asi dost nijaký, jelikož si nejsem schopná vybavit, co jsem vlastně dělala. Nemám ani obrázek, ačkoli je mi záhadou proč, vzhledem k tomu, že podle mého diáře jsem i měla dost volna. Těžko říct. Takže tedy dodatečný otazník. :)

 

VII. týden
Týden před prázdninami byl nejspíš opakem toho předchozího, byl docela hektický. Psalo se hodně testů, doučovala jsem, jela do divadla s Klubem Mladého Diváka a koupila lístky na Hrdého Budžese, co ho u nás bude hrát Bára Hrzánová na moje narozeniny. (Mimochodem, už před týdnem byl vyprodaný, ještě že jsme to zamluvili tak rychle.) Nějakým omylem jsem vyhrála instagramovou soutěž u Kaš-mi-daš a s kamarádkami jsme oslavily Den darování knihy. V angličtině jsem minutu mluvila o domácích pracích a nevděčných manželech, přišla nám s Andulkou objednaná klubíčka vlny, balila jsem a nakonec odjela na hory. :)


VIII. týden
Osmý týden byly jarní prázdniny. Ty jsem celé strávila s rodiči na horách v Itálii a to bylo moc fajn (i když si na rodinných dovolených vždycky připadám trochu osaměle). Taky jsem si s sebou zapomněla vzít obyčejné papíry nebo alespoň nelinkovaný blok, tudíž jsem se nemohla tolik kreativně vydovádět. Ale jak nad tím teď přemýšlím, ono by to asi stejně vypadalo hrozně nezajímavě. Pizza, hory a vločky, protoře lyžaře neumím. :D
Nicméně, nechtěla jsem výzvu úplně potopit, jako se mi to stalo šestý týden, a tak jsem vytáhla alespoň antistresové omalovánky (je zajímavé, že ty jsem si zabalit nezapomněla) a vybarvila stránku s plavoucí krysou. A připsala větičku ve francouzštině, snad je správně gramaticky. Doufám, že se vám to bude líbit. :)
P.S. Za chvíli toho snad z téhle knížky budu mít vybarveného víc, mám ji už skoro rok, a pak vám to třeba ukážu v nějakém článku. :)

 


Tak a to byl vlastně téměř celý můj únor. Přijde mi, že se toho teď nějak moc začalo dít, a tak budu asi mít trochu problém se nestresovat (ale aspoň budu mít co kreslit). Příští týden mě totiž čeká první jízda v autoškole. :) Krom toho jsem taky namalovala takový ošklivý plakátek pro volbu krále Majálesu na naší škole a s Andulkou zakládáme Pletařský a háčkařský klub. :)

(V pravo ukázka z poznámek, co si píšu k obrázkům, skutečně píšu jako matla. :D)


Zatím se mějte moc pěkně, doufám, že vám to sluníčko venku zvedá náladu a dodává nějaký ten optimismus a taky kreativitu. :)
Šárka Matty

P.S. Jak se máte vy? Máte za sebou autoškolu? Chystáte se do ní? (Máte nějké cenné rady?) Slaví se u vás ve městě Majáles? Na čem jste byli naposled v divadle? Máte radši komedie nebo vážnější hry? Taky rádi trávite čas v kavárnách? A vážně, myslíte, že je ještě ze společenského hlediska přijatelné nosit svetry? :)

6 komentářů:

  1. Ahoj, opět je to moc krásný a dělá mi to vážně radost. O to víc, že tvoje obrázky se mi prostě líbí - jak jsou živé a milé. (Už jsem ti mnohokrát psala, že na mě působíš takovým pozitivním dojmem a že určitě musí být skvělé mít tě v blízké přítomnosti. Snad to nezní moc creepy. :D)
    Mám podobný notýsek z Ikey, akorát s deskami laděnými do zelena. Měla jsem ho jako úkolníček, než jsem si pořídila diář. Ještě že do Ikey nejezdím moc často, jinak bych utratila jmění za tamní sešity. Prostě se mi líbí. :D
    Gratuluji k výhře na insta.
    Pletařský a háčkařský klub - tyjo, snad bych se k vám přidala. Oprášila bych háček a začala zas háčkovat aspoň šály. A čepici bych taky zvládla, přece jen, dřív jsem jich už pár uháčkovala. :D
    K tvým otázkám - s autoškolou váhám. Mám strach, že bych nedokázala ovládat auto, protože trošku blbě pohledem vnímám prostor, pletu si levou a pravou, a tak. Navíc mě vůbec neláká představa řídit auto. Ale jednou tam budu muset. Třeba až budu na vejšce. Vlastně moc nechápu, proč se všichni do autoškoly tak ženou. Septima a oktáva jsou nejtěžší a nejdůležitější roky, co se školy týče.
    U nás v Liberci se pořádá Majáles v areálu TUL. Vím to, protože táta tam občas hrává, ale já tam nechodím. V divadle? No, někdy před Vánoci jsem byla v Národním na baletu Čarodějův učeň, ale to už je dávno. Možná mám raději komedie, protože divadlo často nechápu a komedie přece jen bývají snazší. Kavárny mám ráda, ale nemám je s kým navštěvovat. A svetry - neřeš společenskou přijatelnost a nos si je, dokud ti v nich nebude vedro. Klidně i norské vzory. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem hrozně moc ráda! :)
      Ne, nezní to creepy. :D Vždycky mi to hrozně zlepší náladu, jsi moc hodná. :) Jenom se obávám, že ve skutečnosti asi působím dost jinak, Anička mi kolikrát říkala, že na blogu to prý vůbec nejsem já a moje mamka mi pořád říká, že jsem hrozně protivná. Tak nevím, jestli je to výhoda mít mě v okolí. :)
      Ale moc mě to potěšilo, že na tebe takhle působím, děkuji. :)
      Nojo, máš pravdu, ty dozelena jsem tam vlastně také viděla, rozhodovala jsem se, jistli se nějaký nekoupím. Taky se mi moc líbí Ikeácké notýsky. :)
      Děkuji. :)
      No to by bylo skvělé, fakt škoda, že tě tu nemáme. Máme totiž takový neblahý pocit, že se k nám nikdo nepřidá a my skončíme, tak jsme začaly. :D A jsi dobrá s tou čepicí! Já tohle v pletení pořád nedokážu překonat, nějak si nerozumím s ujímáním. :)
      Já mám taky strach, že nebudu umět ovládat auto, a jaký. :D Mně to právě také vůbec neláká, ale je to praktické. No, mně zas někdo říkál, že prý dělat řidičák na vejšce je ještě horší, tak jsem využila toho, že máme jednu autoškou spřízněnou se školou. :) Ale je pravda, že mi přijde, že na naší škole se tak trochu flákáme, tak možná proto je to jednodušší.
      Já mám taky radši komedie, chápu sice jak co, ale z komedií má prostě člověk takový lepší pocit no. :)
      Tak jo, to je dobrý nápad. :D
      Měj se pěkně. :)

      Vymazat
  2. Ty jo, to se mi ještě nestalo, že bych vypustila týden. :D Já si všechno pečlivě zapisuju, i když se nic neděje, ale i tak se toho vždycky děje dost na to, že by bylo fakt těžké nepamatovat si to. Spíš to ale moc rychle utíká, už je březen, wůů.
    S autoškolou ti neporadím, já jsem z ní na nervy a to mě čeká až za rok. Bojím se, že řidičák neudělám, i když všichni říkají, jak je to jednoduché. :D
    Naposledy jsem byla v divadle na své narozeniny s babičkou na Višňovém sadu od Čechova, inscenace příbramského divadla, v hlavní roli Sabina Laurinová. Docela pěkný.

    A svetrům bych se určitě ještě nevyhýbala. :)

    Měj se krásně! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to ti docela závidím, že si tozvládáš tak hezky zapisovat, nevím, jestli by mě to bavilo. Ale spíš to je asi jenom tím, že se toho v mém životě většinou moc neděje. :)
      Uděláš, musíš si věřit, víra je prý to nejdůležitější. Pak ještě trochu pomáhá říct si, že řidičák udělal i kdejakej vůl. :D
      To zní zajímavě. :)
      Ty také!

      Vymazat
  3. Dneska jsem snad první den taky konečně zaregistrovala jaro. Konečně vykoukly i sněženky, které jsem na instagramu vídala snad jen u Brňáků (ti tam mají tepleji, než my). :D Sotva jsem si je chtěla vyfotit cestou domů ze školy, tak se mobil sekl a měla jsem po focení. A ten notes je krásný! Já jsem na takové deníčky úplně úchylná a kupuju si je už od malička. Pak mi je líto do nich psát a tak jich mám většinu stále prázdnou a schovanou v šuplíku. Jooo a kéž by se mě vytrácely jen týdny. Někdy to jsou i měsíce. :D

    Piosek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je hezký. :)
      Jo já taky. :D
      Měj se pěkně. :)

      Vymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)