neděle 5. února 2017

52 doodles #1

Ahoj.
Možná jste si všimli (a možná ne, koho by to bavilo sledovat), že mám takový menší blogerský zásek. Pokud mám být upřímná, začalo to už koncem loňského roku, ačkoliv se mi nakonec docela i povedlo jej smysluplně tady na blogu zakončit. Pak ale přišel leden, a přesto že se vůbec nic zásadního v mém životě nezměnilo, přišla spousta věcí a událostí, které podstatně ovlivnily můj vztah k blogu. Dalo by se říct, že mě vlastně odtud odklánějí. Nejde o nic veledůležitého a o to víc je mi to líto, protože si uvědomuji, že můj blog už zdaleka není esenciální pro mou existenci, jako býval dřív.
Pořád nevím, jestli se mi tohle chce s vámi sdílet, protože to zní, jako bych něco oficiálně končila a dává mi to výmluvu, proč nepsat další články. A to nechci. Blog byl a je dlouho součástí toho, co jsem a co dělám a já nerada ukončuji dobré věci.
A co dál?
Naopak. chtěla bych chytnout další vlnu a najít v sobě věty, které chtějí ven samy od sebe a ne abych je ze sebe takhle vykašlávala. Chtěla bych se do psaní ponořit a blogovat úplně o všem, co mě baví bez potřeby sama sobě ospravedlnit každé slovo a taky bych chtěla nebýt zastrašená každým dalším článkem od skvělých autorů, kterým já nikdy nebudu. Chtěla bych věřit tomu, že nejsem jenom bezvýznamná výplň sítě. Ale možná k tomu budu potřebovat čas a možná se mi to taky vůbec nepovede a Spící liška upadne v zapomnění. Tak vám to jenom píšu, kdyby se to náhodou stalo.
Uznávám, že tohle asi nebyl úplně nejlepší začátek, ale jak jsem to všechno sepsala, nezní to už tolik nevyhnutelně a jak mi pod prsty zase prochází písmenka, začínám si to i užívat.

Nicméně. Tento článek se měl týkat (a doufám, že se ještě bude týkat) něčeho úplně jiného. Pro tento rok totiž Iris z Kosatce vymyslela výzvu 52 doodles a a tu si já nenechám ujít. Kreslící a malířské výzvy mě moc baví, pár už jsem se i účastnila (pravda, ne všechny dokončila) a i na tuto se moc těším. Pravidla jsou jednoduchá. Cílem je nakreslit/namalovat/vytvořit každý týden tohoto roku jeden obrázek, který bude těch uplynulých sedm dní znázorňovat. Tedy vlastně je ani znázorňovat nemusí, pokud to správně chápu, jde jen o to, že něco vytvoříte. Tento koncept se mi moc zamlouvá, jelikož budu mít (doufám) na konci roku 52 obrázků, které budou ukazovat, jak jsem se měla. No a taky mě to každý týden dokope k malování, i kdyby jenom nějaké prkotinky a odvede tak mou pozornost od sociálních médií k nějaké více hmotné zábavě. :)


Jelikož jsem většinu mého plnění předchozích výzev ukazovala hlavně na Instagramu, rozhodla jsem se, že to tentokrát pojmu trochu jinak, i když je možné, že některé části výzvy se na mém Insta účtu také objeví. Chtěla jsem ovšem mít zbytek někde pěkně ucelený a vybrala si blog jako místo, kde výtvory sdílet. To je taky jeden z důvodů, proč si myslím, že Spící liška ještě nečelí úplnému zániku. Věřím, že jeden článek o 52 doodles měsíčně ji naživu udrží a kdo ví, snad se přidá i něco navíc.
 A teď už mi nezbývá, než vám ukázat, jak jsem se měla v lednu. :)

I. týden
První obrázek je přesně takový, jaký byl můj první lednový týden. Byl jako rozpitý akvarel na špatném papíře, co se na něm tvoří puchýře. Jako dlouho nepřevlečená postel. Jako vtíravý pocit, že jste zapomněli něco udělat a nemůžete přijít na to, co to bylo. To celé podbarvené psychedelickými barvami nových začátků poprášené hvězdným prachem nového roku, který je však falešný jako pozlátko, protože stejně nic nového nepřinesl. A uprostřed toho jeden otazník a dvě tornáda.
(autentické, zapsáno 8.ledna)


Tak to vidíte, první lednový týden to nebyla žádná sláva, celkově jsem byla zklamaná, rozesmutněná, sama a plná sebelítosti. Ale to malování mi pomohlo to aspoň dostat ven. :)

II.  týden
Druhý lednový týden byl podle očekávání celkem normální. V pondělí mě napado, že bych mohla zkusit zaznamenávat, co celý týden nosím, jelikož mě baví vybírat a kombinovat oblečení. Nejsem sice dostatečně zručná, aby to vypadalo trochu k světu, ale bavilo mě to.
(autentické, zapsáno 15.ledna)

 

III. týden 
Třetí lednový týden byl krom jiného výtvarně plodný, jelikož jsem konečně sehnala čtvrtky, které vydrží větší nápor vody a netvoří puchýře, jen co se k nim přiblížím s namočeným štětcem. Mám tu tedy dva obrázky, doufám, že to nevadí. Jeden z nich jsem vystavila i na Instagram, jelikož se jedná víceméně o můj autoportrét a chtěla jsem se sebedefinovat. Druhý vznikl naprosto spontánně a ta bílá koule má znázorňovat měsíc. Později jsem obrázek doplnila ještě o citát z filmu Zimní příběh, jelikož jsem ho ten den náhodou zastihla běžet v televizi a nakonec ho celý zhlédla a tak nějak díky němu pocítila pohnutí (doporučuji všem romantickým duším). :)

 


IV. týden
Poslední lednový týden (tedy podle toho, jak to vnímám já) byl úžasný. Tak úžasný, jako byl ten první špatný. A to se mi dokonce tak polovina věcí nevyvedla podle plánu. A i přesto tento týden považuji za nádherný. Možná to bylo tím, že se kolem mě pořád něco dělo a vesměs to byly samé dobré věci. Ostatně, většina z nich je patrná z obrázku, kterým jsem tentokrát pojala tak nějak tradičněji.
Ve středu byl první den Gaudeamu, což znamenalo, že nám ve škole chyběla polovina třídy a my se skoro neučili. Večer jsem potom hrála na klavírním věčírku, což nesnáším a málem jsem se hanbou propadla, protože jsem se v druhé části skladby, kterou jsem myslela že umím i pozpátku, naprosto zasekla a nebyla vůbec schopná si vzpomenout, v jaké tónině hraji, natož které klapky mám mačkat. Ale vzhledem k tomu, že se mi taková věc nestala poprvé, jsem to tak na dvacet procent čekala a nakonec celé faux pas ustála s minimální dlouhodobou psychickou újmou.
Ve čtvrtek jsem se s kamarádkami vypravila do Prahy na Gaudeamus a následně do Kavárny co hledá jméno. Chtěla jsem vidět na vlastní oči, jestli je tak krásná. A jako jo, je. Taky jsme se stavily ve Stoklase, což je obří galanterie na Smíchově, to na tom obrázku mají být klubíčka vlny.
Pátek jsem potom sice strávila s bolestí hlavy a teplotou, ale v sobotu mi už bylo lépe a večer jsem protančila na maturitním plese Oktávy našeho gymplu. A bylo to neskutečné, užila jsem si to jako ještě žádný ples. :)


Tak. Mám teď skvělý pocit, že jsem napsala článek a uvědomila jsem si, že je vlastně několik věcí, o kterých bych vám ráda něco napsala a nebo si ohledně jich alespoň veřejně srovnala myšlenky.
Také bych se ráda omluvila Iris, že jsem polovinu mého příspěvku do její výzvy zaplácla takovými s tématem nesouvisejícími řečmi. Příště to bude čistější, slibuji. :)
Doufám, že se máte moc pěkně. Že se vám tolik líbí sníh jako mně a pokud ne, tak že máte alespoň radost, že už trochu roztává. A taky doufám, že máte radost ze všeho dobrého, co se kolem vás děje a přeji, aby toho bylo hodně. A taky posílám spoustu inspirace, u vás se jí bude asi dařit lépe. :)
Mějte se moc krásně!
Šárka Matty

P.S. Jak se máte? Jaký byl váš leden? Byli jste na Gaudeamu? Jak jste se rozhodli (pokud jste se rozhodli), co budete studovat? Viděli jste v poslední době nějaký pěkný film? Máte rádi plesy? jaký je váš oblíbený druh (popřípadě značka) čaje? :)

6 komentářů:

  1. Celkem vyčerpávající článek Ti povím. :D Musím říct, že maluješ fakt hezky. Já, i když jsem si dlouho myslela, že tomu tak není, vůbec nejsem kreativně nadaná, co se výtvarného umění týče. Většinou fakt jenom kopíruju Pinterest a ve většine případů to dopadne jako parodie. Dost komická. :D
    Doufám, že s tím koncem blogu to nebude tak horké a že se nakonec ,,vrátíš" s tím, že ani nebudeš vědět, jaký článek napsat jako první. :)
    K Tvým otázkám: Leden byl hektický, jedno velké překvapení. Jak takový začátek roku bývá. Byla jsem pouze na dnu otevřených dveří na fildě, jinam jsem se nekoukala, protože jinam ani nechci. (Ale měla bych začínat vymýšlet nějaká zadní vrátka. :)) Rozhodnuto tedy mám, ale nerada bych to zakřikla.
    Miluju mátový čaj. :) Měj se hezky!
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano, to jsem celá já, vyčerpávající. :) Doufám, že z toho nebudeš mít nějakou újmu. :)
      Děkuji, i když většina mých nápadů taky pochází z pinterestu nebo jsou vykradené odněkud jinud, dneska už je docela problém nenechat se ovlivnit žádnou podobnou sítí. A taky se mi to často vůbec nevede, třeba to oblečení z tohoto článku považuji víceméně za nepovedené. :D
      Děkuji, to bych taky ráda. :)
      věřím, že se na fildu dostaneš a držím palce. ;)
      Ten mi poslední dobou také přirostl k srdci.
      Také se měj moc krásně!

      Vymazat
  2. Sleduji tvoje příspěvky do 52doodles na instagramu a strašně moc se mi líbí. Akorát pak vůbec nemám chuť se do projektu zapojovat, protože nemám nápady, nemám schopnost cokoliv načmárat a ty tvé výtvory hrají tolika barvami a dýchají životem.. ♥

    Doufám, že se budeš mít i nadále přinejmenším dobře a že ta inspirace bude přicházet. Brzy bude jaro, to se vždycky najde prostor třeba aspoň na focení. :) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. :) Né, to ne, tak to nemá působit, tvé výtvory jsou také moc krásné a nápady máš skvělé. ;)
      Moc díky za podporu! :)

      Vymazat
  3. To je vážně moc krásný. Pojala jsi to skutečně velkolepě. Nečekala jsem, že to někdo bude opravdu zpracovávat v podobě článků. Zároveň jsem moc ráda, že jsem svou výzvu nesvazovala žádnými pravidly, a tak to vlastně není moje, ale primárně vaše výzva. Vaše - tedy všech, kteří se na ní podílí.
    Vůbec jsem netušila, že hraješ na klavír! :O Klavír je boží. Hrozně obdivuju všechny, kteří tento překrásný nástroj ovládají.
    Tvůj nápad s outfity ti možná někdy s dovolením odcizím. Ale uvedu odkaz na tvůj blog, to se neboj :)
    Na Gaudeamu jsem nebyla, ale vydala se tam většina naší třídy. Já už mám vlastně vybráno, takže se mi zdálo zbytečné tam jezdit. Filmy v poslední době? No, nedávno jsem viděla film Vicky Cristina Barcelona, a to se mi zdálo naprosto geniální. Ale těžko říct, zda by se to líbilo i tobě. :) Přece jen, tvůj vkus neznám. Plesy mám ráda pouze tehdy, vyskytne-li se tam někdo, kdo by se mnou tančil. Můj oblíbený druh čaje je zelený s jasmínem, nebo prostě obyčejný zelený. :)
    Děkuji za tvůj báječný příspěvek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :)
      Já si říkala, že jsem toho na Insta měla už dost a hrozně mi ho to zaplnilo a pak mi bylo líto to mazat, i když se mi toho dost nelíbilo. Tak jsem se rozhodla pro články, kde se navíc můžu i vypovídat a víc vysvětlit, co jsem vlastně páchala. :D
      No, mé hraní zcela jistě není hodno obdivu, ale klavír jako takový je překrásný nástroj. Nicméně, občas si říkám, že jsem si měla vybrat nějaký zajímavější nástroj, třeba housle nebo cello, protože mi přijde, že na klavír hraje každý. A taky myslím, že kdybys chtěla, tak se klidně můžeš začít učit hrát na klavír teď, přijde mi, že je to jeden z nejjednoduších nástrojů, co se týče učení. :)
      Nápad s outfity si klidně odciz. :) Jak na to tak koukám, docela volá po lepším zpracování. :D
      Vicky Christina Barcelona mě hodně zaujalo, koukla jsem se na trailer a asi si to pustím, vypadá to skvěle.
      Se mnou na plesech taky nikdo netančí (krom kamarádek). :D
      Není za co, měj se hezky. :)

      Vymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)