středa 5. října 2016

Střípky všedních dní VII.

Ahoj,
zatímco jsem trávila čas výletováním po Švédsku (o tom určitě napíšu někdy příště, budu se snažit, aby to bylo brzy), přehouplo se září v říjen a skončil první školní měsíc. Nutno podotknout, že konkrétně pro mě až tolik školní nebyl, ale to ještě vysvětlím. Nicméně, kdybych to měla shrnout, tak to byl měsíc plný protikladů. Buď jsem se nudila, nebo naopak nestíhala. Chvíli jsem byla rozradostněná, jak jen to nejvíc jde a potom přišly divné stavy, kdy jsem kvůli ničemu ležela v posteli a neměla daleko k breku. Ale to se stává a občas je to i pro něco dobré.


Začátkem září a vlastně ještě koncem srpna jsme se se třídou vrhli do velké akce malování naší kmenové třídy. Nevím, jak to je u vás, ale u nás, pokud máte štěstí na třídního a je to technicky možné, si můžeme se třídou dělat téměř cokoli. Rozhodně alespoň co se týče výzdoby.
I tak se to ale neobešlo bez všemožných peripetií. Všichni asi víte, jak je těžké něco dohadovat ve osmadvaceti lidech, kdy téměř každý má svůj vlastní názor a nejméně polovina není ochotná respektovat názory ostatních. nebudu vás ale trápit zbytečnými podrobnosti a povím jenom, že barvu jsme nakonec vybrali šedou a samotné malování bylo hrozně moc fajn.
Nebyli jsme u toho sice všichni, ale ono to ani nebylo potřeba. Měli jsme to hodně rychle hotové, smáli jsme se, pouštěli hudbu (setsakra nahlas), lezli po štaflích, dali si společně pizzu a moc si to užili.
(A pak jsem se šla v tátově košili a s vlasy od barvy fotit na průkazku.)





První září byl pro mě den jako každý jiný prázdninový, jen s tím rozdílem, že jsem ráno musela na půl hodinky do školy. Ale potom jsme si šly s holkama sednout a s Ani si udělaly napůl improvizovaný piknik, který jsme celý strávily povídáním o jedné fanfikci na Harryho Pottera, protože je to tak divný, až je to hustý.




Následující týden jsem měla jet, jako všichni třeťáci, na sportovní kurz. Ovšem z (dle mého názoru) rozumných důvodů, jelikož vůči turistice či sportování jako takovému nic nemám, jsem zůstala doma. Nejprve byl v plánu výlet do Krkonoš, ale stačilo pár komplikací a bylo po plánu, tudíž jsem zůstala doma a trávila čas "relaxací". Upřímně řečeno už si ani moc nepamatuji, co jsem dělala, jelikož mi to připadalo jako prodloužené prázdniny, ale jeden všední den jsem strávila s tátou v Pradubicích. Navštívili jsme zámek, muzeum, Zelenou bránu, antikvariát a taky galanterii, kde jsem opět doplnila svou zásobu bavlnek. Ve výsledku to byl pěkný výlet, ačkoli jsem se v průběhu bála, že padnu vedrem. :)

Trošku se mi porouchal objektiv, ale hned jsem to spravila.




Ne konci tohoto proflákaného týdne jsem ještě zažila pár skvělých hodin s Týnkou, kdy jsem jí pomáhala vyklízet skříň se skautské klubovně a následně jsme si šly sednout na deku do parku (nejak jsem si to v poslední době oblíbila). Večer jsem se potom ještě sešla s Ani a zašly jsme do kina na Nerve: Hra o život. Co se filmu týče, mně se to fakt líbilo. Nejradši bych na to šla znovu. Pokud máte rádi teen filmy/akčňáky, je to určitě pro vás. Navíc na Dave Franco je herec, na kterého se krásně kouká, víte co.





Když jsem konečně přišla do školy za účelem se učit, připadala jsem si trochu, jako kdybych něco prošvihla, protože ostatní ročníky byly už dávno zajeté. Ale co se učitelů týče, nic se nám letos nezměnilo, takže zapnout školní režim pro mě nebylo nijak zvlášť složité. Jediná věc, která přibyla, jsou semináře. Máme jenom dva, což mi přijde málo a bylo pro mě trochu těžké si vybrat. Nakonec mám biologii a literaturu&film. Je to zvláštní kombo, ale pokud má někdo z vás také problém s vyhraněním humanistické obory vs. přírodní vědy, určitě mě chápe.






Taky jsem se odhodlala a začala chodit na "doučování" angličtiny. Je to tedy vlastně spíš příprava na certifikát, ale komu by se to chtělo rozpitvávat, Po prvních dvou hodinách mám pocit, že jsem úplně dutá, ale vypadá to, že mi to nejspíš opravdu pomůže.

A stejně jako loni, i letošní září bylo plné různých zajímavých akcí. Navštívila jsem s rodiči koncert No Name, což byl moc pěkný zážitek, ačkoli mi jej lehce znepříjemňovala skutečnost, že vůbec neznám texty jejich písní, takže jsem si mohla maximálně tak pobrukovat. Přesto to ale stálo za to.


Náš pan starosta s přítulou.

Loni jsem určitě psala i o tom, jak nám ve městě otevřeli vodárnu a jak to bylo pěkné. Letos tedy můžu říct, že oslava prvního výročí otevření rozhledny se povedla stejně a možná i více.



 Říkejte mi profesionální zakrývač espézetek. :D

Vím, že je ta fotka špatná, ale ten chlapeček je úžasný. 


Ta mlha, to je Anduly ruka, kterou mi tam neustále strkala. 
Ale prý to mám vydávat za umělecký záměr. 



A aby těch tradic z loňska nebylo málo, stejně jako před rokem touhle dobou, byla jsem se s tátou podívat na basketbalový zápas mého synovce, který se také moc povedl. Vyhráli. :)



Ráda bych napsala něco o knihách, které jsem v září četla, protože o knihách já vždycky píšu ráda. Jenže, jak možná tušíte, pokud mě sledujete na Goodreads, v září jsem literárně úplně zamrzla a čtení odsunula kamsi do pozadí. Dělalo mi problém se do čehokoli začíst, takže jsem rozečetla hafo knih a teď nevím, co s tím. (Asi proto vznikl článek o mém neknihomolství.)

V srpnu jsem si v Londýně pořídila Summer Days & Summer Nights - sbírku povídek, sestavenou Stephanií Perkins, což se mi jeví jako záruka kvality. Povídky jsem přečetla asi první tři nebo čtyři a moc se mi líbily, jenže. Pro mě už je podzim a letní povídky se mi nyní čtou nesmírně obtížně, vzhledem k tomu, že léto nemám ráda a raději bych se do něj prostřednictvím knih už nevracela. Ale co dělat s rozečtenou knihou? Navíc mám zároveň rozečtené ještě Žítkovské bohyně, Tak padne náš svět, Černobílý svět a Všechny malé zázraky.
Poslední jmenovanou knihu hodlám nyní chtě nechtě dočíst. Minulý týden jsem ji odložila, jelikož jsem si přečetla napřed konec, který, ač jsem jej předpokládala, se mi nelíbí a teď mám problém knížku dočíst. Ale za to si můžu sama, žejo.


Ale abych rozšířila trochu pozitivity, jak jsem se zmiňovala hned v úvodu, minulý týden a část toho právě probíhajícího jsem strávila ve Švédsku. Věděla jsem, že táhnout s sebou nějakou těžkou bichli je nesmysl, takže jsem zvolila dvousetstránkovou Annu Elliotou od osvědčené Jane Austenové a nemůžu o ní říct nic špatného (ani o Anně, ani o Jane). Dnes jsem dočetla posledních pět stran, které mi zbývaly a jediné, co mě mrzí je, že to byl předposlední ze šesti románů Jane Austenové, který jsem přečetla.
Poté mám ovšem v plánu pustit se do Charlotte Brontëové a Thomase Hardyho, tak uvidíme. :)


Na úplný závěr bych se s vámi ráda podělila o jednu takovou věc, která sice neskutečně nadchla mě, ovšem mé blízké okolí ji pravděpodobně tolik neocení, obracím se tedy do celého širého světa.
Nedávno jsem na Youtube objevila miniseriál (pokud toto označení existuje) jménem Edgar Allan Poe's Murder Mystery Dinner Party.
Název si nejsem schopná zapamatovat, protože mám tendenci přehazovat téměř všechna slova v něm, a to včetně spisovatelova jména. Ovšem když od toho odhlédnu, jedná se o výborný seriál, pokud vám nevadí trocha absurdity, sarkasmu, mrtvá těla spisovatelů a detaily typu "všichni mluví bez problémů anglicky, přestože jsou různých národností."
Tak třeba se vám to také bude líbit. :)


Uznávám, že jsem to tentokrát nejspíš trochu přepískla s délkou článku, navíc jsem byla jako obvykle až příliš výřečná, tudíž skládám poklonu komukoliv, kdo se to odvážil opravdu přečíst celé. A promíjím (ono tedy není co promíjet) všem, kdo ne, je to dost pochopitelné. Nicméně já se podělila o vše, co jsem měla na srdci a teď můžu jít s krásně prázdnou hlavou spát, a ten pocit za to rozhodně stojí. :)

Přeji všem, abyste měli krásný den a aby jste se na zítra (nebo na pozítří, nebo na jindy) co nejlépe vyspali, protože to dělá den.
Mějte se krásně!
Šárka Matty

P.S. Jak se máte? Jaké bylo vaše září? Co nejhezčího jste zažili? Co právě čtete? :)

8 komentářů:

  1. Ahoj Matty,
    vypadá to, že sis září pořádně užila. Já měla září vesměs školní, sem tam jsem si zašla do galerie či kina (konec konců, moc ráda tě uvidím na svém blogu, kde mám také zaříjový shrnující článek: http://tadyjeadelino.blogspot.cz/2016/10/ix.html). Právě tak čtu nečtu Sarajevskou princeznu, která pojednává o válce v Bosně a Hercogovině v devadesátých letech, neboť toto téma je mi blízké, protože jsem loni v červnu Sarajevo a další města navštívila, ale jak píšeš, tak i já s (hlavně díky příchodu do školy) dost se čtením stagnuji.

    Moc se mi líbí tvoje fotky a blog - skvěle čtivě píšeš! :-)

    Adéla z www.tadyjeadelino.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj :) Také máš moc pěkný blog i článek, děkuji za odkaz. :)
      Zní to zajímavě. ;)
      Díky moc! :)

      Vymazat
  2. Co fotka, to potěšené "jééé!". Jsou krásné. Úplně z nich čiší ten tvůj klid. Ze všech nejvíc se mi líbí ta s květináči. Mám z tvých střípků všedních dní vždycky takový dobrý pocit. (I když to pokaždé nenapíšu, pravda.)
    Mé září bylo spíš takové pracovní a rozjížděcí. Moc jsem nečetla, ale přece jen jsem si přečetla jednu povinnou četbu a teď čtu další. Ale říjen budu mít docela plný - pokud mi to vyjde, na konci měsíce bych chtěla udělat také takový fotočlánek.
    Tak se měj a buď pořád taková pozitivní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravdu? :) Díky moc, jsem ráda, že se ti líbí. :)
      Tak to mě moc těší. :)
      Já bych se na povinnou četbu také měla zase na chvíli obrátit, ale hrozně se mi nechce. :D
      Jé, tak to se těším. :)
      Také se měj, budu se snažit. :)

      Vymazat
  3. Jů, já mám ty tvé střípky taky moc ráda! :) A na report ze Švédska se opravdu těším, ale nespěchej, není kam, fotky určitě neutečou a vzpomínky snad také tak rychle ne. :)
    Vlastně jsme možná měly podobné září, myslím v tom ohledu, že nastávaly emocionální výkyvy typu bezbřehého optimismu, radosti z dění, ale také občasná nuda a nálady pod psa. Snad bude říjen.. stabilnější. Možná že ti k tomu napomůže i škola, přeji ti, ať to všechno zvládáš. Semináře v této kombinaci jsou trošku neobvyklé, ale určitě to tak má spousta lidí. Vlastně si myslím, že ti to poskytuje určitou výhodu a rozšiřuje možnosti. :)
    Doučování z angličtiny je bezva věc. Držím ti s tím palce, taky se musím té ájině trochu víc věnovat, ve škole se nikam neposouvám. :)
    Jů, všechny tvé rozečtené knížky jsou super, těším se na tvé názory na ně, třeba na Všechny malé zázraky. :) Já teď čtu z povinné četby Janu Eyrovou a chystám se na Utrpení mladého Werthera. Měli jsme sice na seznamu právě i Jane Austenovou, od níž jsem četla Pýchu a předsudek, ale do té se mi teď, abych se přiznala, moc nechce. Naopak Hardyho bych taky ráda vyzkoušela, mám doma Daleko od hlučícího davu, byly jsme loni s mamkou na filmu v kině a zaujalo mě to. :)

    Měj se pěkně! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem taky ráda. Moc. :)
      Také věřím ve stabilnější říjen a škola nejspíš pomůže, rutina a tak. V jistém smyslu určitě ano, ačkoli abych se přiznala, kvůli tomu, že mám na seminář z biologie spíše podprůměrného učitele, mi zrovna tento seminář bude asi k ničemu. :D
      Jo, já ve škole právě taky vůbec. :)
      Všechny malé zázraky jsem dneska dočetla a líbilo se mi to poměrně hodně. :)
      Tak to vám neskutečně závidím - Janu Eyrovou, Jane Austenovou! My tyto autorky na seznamu ani nemáme. :/ O Austenové jsme se ani neučili. :/
      Máme tam pouze Na Větrné Hůrce a to mi přišlo hrozné. :D
      Jsem zvědavá, co budeš na Utrpení říkat. :)
      S Hardym to mám stejně - taky jsem viděla film a teď si to chci přečíst. :)
      Ty také! :)

      Vymazat
  4. Moc pěkný shrnující článek, krásně fotíš :)
    pro mě, jelikož jsem na vejšce, září také nebyl vůbec školní měsíc. Stejně jako ty jsem váhala, jestli se přidat ke společné akci (seznamováku) a nakonec jsem jela. Nedopadlo to špatně, ale seznámená na sto procent si tedy nepřipadám (ani na padesát). Taky jsem vlastně ten humanitně-přírodovědecký typ, ve čtvrťáku mě na gymplu lákala fyzická antropologie, teď se spíš snažím profilovat v historii a politických otázkách. No a i s těmi nedočtenými knihami to máme podobně - nic si z toho nedělej, já od srpna nedočetla vůbec nic, a to chodím do čtenářského klubu :D
    www.cre-amy.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :)
      Pokud to nedopadlo vyloženě špatně, tak to určitě bylo pro něco dobré. :)
      Wow, to zní hrozně zajímavě, o něčem podobném biologickém taky trochu přemýšlím, ačkoli má humanitní stránka by se týkala spíš literatury, případně jazyků. :)
      Já doufám, že čtecí období zase za chvíli přijde, ale zatím to prostě nějak nejde no. :D Ale je fajn, že v tom nejsem sama. :D

      Vymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)