neděle 8. května 2016

Uvařte si čaj, přečtěte si knihu

Ahojte,
jak jsem slíbila, vzhledem k tomu, že jsem už dlouho nerecenzovala žádnou knihu ani tak obecně o knížkách moc nepsala, dneska na ně dojde.
Za ty necelé dva měsíce jsem pár knih přečetla a většinou jsem vybrala dobře a příběh se mi líbil. Ti, se kterými se potkávám na Goodreads, už nejspíš nějakou představu budou mít, ale dejme tomu, že své myšlenky trošku rozvedu. Takže tenhle článek bych pojala formou jakýchsi knižních doporučení, protože když se mi nějaká kniha líbí, tak chci, aby si ji přečetlo co nejvíc lidí. A taky se jim líbila. Ale to už je jiná věc. :D

zdroj
Na začátku března jsem se pustila do OTKY, kterou jsem dostala k Vánocům. S předstihem jsem
viděla film a podle něj i podle anotace, jsem očekávala, že se mi to bude líbit, protože mám tyhle lehkomyslné (protože ten příběh je fakt jako...cukrová vata? peří?) románky ráda. Ovšem pokud jste film také shlédli a knihu ještě nečetli, předesílám, že se dějově hodně liší. Hodně, hodně. Ale i tak je obojí pěkné. :) Vlastně je to docela super, protože se klidně můžete podívat na film ještě před tím, než si přečtete knihu a žádných velkých spoilerů se vám nedostane. Krom konce. (Ale přiznejme si, vážně si myslíte, že Bianca skončí s někým jiným, než s Wesleym? :D)

Co se týče jen a pouze knížky, tak je psaná lehce, vtipně, trochu přisprostle a prostě tak, jak by veselá knížka z prostředí střední školy měla být psaná. Biancu si zamilujete, protože možná není královna krásy, ale je ohromně vtipná a svá vnitřní dramata prožívá s nadhledem, a dokáže při tom nebýt otravná. :) A Wesley je takovej...namachrovanej ťunťa. Je zvláštní, jak se to dokáže v jednom člověku sloučit. A jak překvapivě dobře to funguje. :D

Ovšem krom všech povrchních dramat, která se od Ošklivé Tlusté Kamarádky dají očekávat, jde příběh přeci jen i trochu do hloubky a možná proto je o tolik lepší než spousta ostatních podobných knih, které jsem četla. Přestože nějaké zásadní poselství vlastně moc nepřináší. :)
(A když vezmete v potaz, že to autorka napsala v sedmnácti letech, je to vlastně setsakra dobrý!)

"Španělština, jo?" Nadhodil s pohledem upřeným na ty rozházené listy papíru, které sbíral. "Umíš říct něco zajímavýho?"
"El tono de tu voz hace que quiera estrangularme." Postavila jsem se a čekala, až mi ty papíry podá.
"To zní sexy," odpověděl, zvedl se na nohy a podal mi štos úkolů ze španělštiny, který posbíral. "Co to znamená?" 
"Zvuk tvýho hlasu ve mně vyvolává touhu se uškrtit."
- OTKA, str. 25

Následně jsem přečetla další knihu od Caitlin Moranové, tentokrát sbírku jejích sloupků pod názvem Morantologie. Troufám si říct, že to není tak dobré, jako bylo Jak být ženou, ale pořád to mělo takový ten Moranovský šmrnc a některé příběhy byly obzvláště obohacující. Věděli jste například, že písnička Strawberry fields forever od Beatles a písnička Purple haze od Jimiho Hendrixe jsou pojmenované po dvou druzích LSD? 

zdroj
Dál jsem se pustila do Procitnutí slečny Primové.
K této knížce mám několik výhrad,
a to sice že slečna Primová mě jako postava nijak nezaujala a vlastně mi občas docela lezla na nervy a stejně tak její zaměstnavatel, ke kterému na začátku příběhu nastoupí, aby se mu starala o knihovnu. Snad jenom ta okolnost je zajímavá. A celý příběh je navíc ohromně nereálný, celá myšlenka takového města, kde se skoro zastavil čas. Ale budiž, dejme tomu, že tohle bych Slečně Primové ještě odpustila, kdyby ta kniha měla alespoň nějaký konec. Takhle mi připadalo, že to autorka zapomněla dopsat a nebo, že už nevěděla, co s tím. 
Ale vzhledem k tomu, že jsem slíbila doporučení na knihy, tak i přes výše zmíněné nedostatky musím uznat, že čtení téhle knížky nebylo nijak "bolestné". A vlastně bylo docela příjemné, pokud člověku nevadí, že to tak lehce plyne bez větších dějových zvratů. Jak už jsem psala na Goodreads, Procitnutí slečny Primové je prostě taková oddechová, jemná kniha. Jako čaj a máslové sušenky. 

Na konci března mi poté dělal společnost Jackaby. Na toho jsem se neskutečně těšila a přiznávám, že velký podíl na tom má obálka, která mi přijde neskutečně krásná. Ale i děj mě moc lákal a nezklamal. Přirovnání Jackabyho k Sherlockovi je oprávněné, takže pokud si libujete v nezvyklých dedukcích a chladnokrevném mistrovském myšlení, jste na správné cestě. I přesto, že Jackaby je celkově obrácený ke všemu tomu tajemnému a mysterióznímu, což Sherlock obvykle vyvrací. 
Nejspíš to nakonec nevypadá, že by mě tahle knížka kdovíjak uchvátila, ale opak je pravdou. Jenom jsem s tím tak moc spokojená, že prostě nemám, co dodat. 
Leda tak to, že se moc těším na další díly (které mají snad ještě krásnější obálky).

zdroj
Poté mi společnost opět dělaly děti ze Sirotčince slečny Peregrinové, tentokrát s Podivné město. Oproti prvnímu dílu je tento o něco napínavější a rozhodně je víc akční. Ponoříme se více do světa podivných a časových smyček a pravděpodobně se do nich i trochu zamotáme, protože o zvraty v téhle knížce není nouze. I tak je ale trošku znát, že je to druhý díl, který je spíš takovým mostem mezi úvodem a finální pomyslnou bitvou. Taky mě trochu mrzí, že psychologie postav se moc neprohloubila, respektive se o dětech a ostatních podivných moc nových informací nedozvíme. To je ale pochopitelné vzhledem k tomu, kolik postav se v příběhu objeví.
podtitulem
Celá knížka má ale tu správnou tajemnou atmosféru, jakou by měla mít, takže můj celkový dojem je rozhodně víc, než kladný. :)
Pokud jste si oblíbili podivné děti, ymbryny, záhady a časové smyčky, určitě druhý díl nevynechejte.

Na začátku dubna jsem si potom vlastně docela náhodou koupila Dám ti slunce. Měla jsem slevový kupon do Dobrovského, deset minut času a kilometrový seznam knížek, které si chci přečíst. To, že jsem tak spěchala, byla nakonec docela výhra, protože bych o moc přišla, kdybych v poslední chvíli v zoufalství z mé nerozhodnosti nečapla to, co jsem si vlastně původně vůbec nechtěla koupit. (Vlastně asi jenom proto, že toho byly plné regály hned u vchodu.)
Přesto, že jsem už četla od Jandy Nelsonové Nebe je všude a poměrně se mi to líbilo, nevěřila jsem, že by Dám ti slunce mohlo být až tak dobré. Jakože fakt megamoc dobré (a pokud si to teď přečtete a nebude se vám to líbit, opovažte se mi to říct!). Momentálně jsem z Dám ti slunce tak nadšená, že si to snad přečtu znova. A je mi jedno, že je to jenom YA, že je to jenom holčičí románek. Protože když si to přečtete, možná taky zjistíte, že je toho v té knížce víc, :)


"Myslím, že jiní kluci takhle červené rty nemají. A určitě vím, že jejich tváře nejsou tak barvité, tak živé, tak pohodlně vyšlápnuté, tak fantasticky neuspořádané, že nepřekypují temnou, nepředvídatelnou hudbou."
- Dám ti slunce, str. 177

Nevím, čím to je, že teď neustále čtu o sourozencích, nejčastěji dvojčatech, prostě se mi takové knížky neustále staví do cesty. Ale Dám ti slunce se od těch ostatních docela liší. Noah a Jude se střídají ve vyprávění, ale každý vypráví dějovou linku z jiné doby. Noah tu jakoby "předtím" a Jude "potom". Navíc mají oba něco, co jejich vyprávění obzvláštňuje.
Třeba Noah si v hlavě neustále maluje a promítá obrazy, které by v danou chvíli namaloval, je to dokonalé, protože když si je představíte, ty obrazy jsou úchvatné. Jude má zase ducha své mrtvé babičky, mrtvou mámu, co jí ničí sochy a babiččinu bibli plnou rad a lidových pověr, které ale občas mají neuvěřitelnou hloubku.
A když připočtete autorčin poetický styl vyprávění a to, že vám ta kniha dovolí skládat si postupně v hlavě obrázek toho, co se stalo a co se děje takovým způsobem, že máte už na začátku pocit, že víte všechno, i když vlastně nevíte vůbec nic, dostanete jednu z nejúžasnějších knih, co jsem kdy potkala. :)
Snad se vám to taky bude líbit, pokud to budete číst. :)

"Vznášel se ve vzduchu na spícím lesem a zelený klobouk se mu otáčel kus nad hlavou. V ruce měl otevřený kufr a z něj se sypalo celé nebe hvězd."
- Dám ti slunce, str. 74

Když jsem se vzpamatovala z Dám ti slunce, zhltla jsem za pár dní Všechno, úplně všechno. Teď zpětně mi přijde, že jsem tuhle knížku trochu podhodnotila, protože špatné to nebylo. Vlastně to bylo docela dobré. Nejvíc zajímavý je na knížce námět - dívka, která je doopravdy alergická na celý svět, a tudíž nemůže vycházet z domu, ve kterém prožila většinu svého života. Na to, jak málo to má stran, je to poměrně dobře propracované a dobrý nápad jsou i úryvky z Madelininých recenzí na knihy.
Na druhou stranu, celý románek, který hlavní hrdinové prožívají, je nereálný od začátku do konce. To prostě nedává smysl, ale budiž, to se dalo čekat už podle anotace. Horší bylo, že jsem hlavní zápletku uhodla tak ve třetině knihy a myslím, že nikomu při smyslech by to nedalo víc práce.

Ale abych ukončila tohle bilancování mezi tím, jestli je ta kniha spíš dobrá, nebo spíš špatná, říkám, že spíš dobrá. Když si odmyslíte několik drobností a pár důležitějších věcí, zůstane vám román, který by opravdu mohl připomínat zápisky někoho, jako je Madeline, a to je fajn. :)

Tak a tím bych dnes už opravdu skončila, o dalších knížkách napíšu zase někdy jindy. Navíc bych se teď měla pustit spíš do povinné četby, tak uvidíme, jestli vůbec bude o čem psát. :D
Mějte se moc krásně,
Šárka Matty

P.S. Co jste nedávno četli vy? Četli jste nějakou ze mnou jmenovaných knížek? Líbila se vám? Co vás v poslední době nejvíc uchvátilo (a vlastně to ani nemusí být knížka)? Máte nějaký oblíbený knižní citát? :)
P.P.S. A omlouvám se, pokud jsem příliš málo objasnila příběhy některých knih, pod oranžově zvýrazněnými tituly knih se skrývají odkazy na Goodreads. 

6 komentářů:

  1. Snad všechny z tebou zmíněných knih už mám ve svém to read listu, z toho Morantologie mi čeká na nočním stolku, až dočtu to, co mám právě rozečtené. :)
    Otka mě strašně láká a je mi fuk její kvalita. :D Stejně tak všechny ostatní, nemůžu si pomoct. Takže jen doufám, že se k nim brzy dostanu. :)
    A co jsem v poslední době četla já, to už taky víš, píšu to furt a všude. :D Momentálně si hraju na intelektuála a čtu současně Hrabala, Austenovou, Shakespeara, Huga a Rowlingovou jako bonus. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem zvědavá, co na ni budeš říkat! :)
      Mně taky byla, ale ona ti vlastně ani fik být nemusí, protože mi přijde, že je to opravdu hodně dobrá knížka, i přes to, že je to YA, což může někoho odradit. :)
      Tak to je opravdu intelektuální zábavu, bezva kombinace!

      Vymazat
  2. Jackabyho mám dlouhodobě v merku, doufám, že se k němu už konečně dostanu:) Jinak Slečnu Peregrinovou miluju, už se nemůžu dočkat, až se vrhnu na třetí díl. Má být poslední, tak jsem zvědavá, jak to dopadne. Je pravda, že ten druhý díl byl propracovanější než první, takže je možný, že se pan Riggs vyvíjí tím dobrým směrem :) Krásný shrnující článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že se ti bude líbit, já z toho byla unešená. :) Já ho koupila na Světě knihy a taky se nemůžu dočkat. Navíc ty obálky a vůbec celé knihy bez přebalu, to je takový krása!
      Mně je hlavně Riggs hrozně sympatický jako člověk. :)
      Díky!

      Vymazat
  3. A mně zase Podivné město přišlo pomalejší než první díl. Ale i tak tuto sérii miluji. Už jsem četla i poslední díl a ten se mi z celé série líbil nejvíce. A z Dám ti slunce jsem měla úplně stejné pocity. :)
    OTCE jsem hrozně dlouho odolávala, ale nemůžu si pomoct, někdy se člověk chce prostě zasmát... Tak si ji asi nakonec přečtu. :) Pěkný článek.

    OdpovědětVymazat
  4. Já měla s oběma díly trochu problém na začátku, chvilku mi trvalo se začíst, ale potom už to jelo. :D
    Tak to se moc těším! Mám ho teď někdy v plánu. :)
    To jsem ráda, i po takové době jsem z té knihy neskutečně nadšená!
    Přečti. Určitě. Je fakt dobrá, na to, jak hrozné by to mohlo být. :D

    OdpovědětVymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)