úterý 26. dubna 2016

Já obrazem

Ahojky, 
už je to poměrně dlouho, co jsem se účastnila nějakého jednorázového tagu nebo řetězového projektu ((S)novou výzvu tak úplně nepočítám), ovšem nedávno jsem nejprve u Iris zahlédla výzvu pod názvem Já obrazem. Zaujalo mě to, a tak jsem si hledala další účastníky a dostala se i k původnímu článku, který spolu s celou výzvou vytvořila Monica Otmili. Jedná se o úkol s vcelku jednoduchým zadáním, a to charakterizovat sama sebe několika věcmi, které utvářejí naši osobnost, věcmi, které si lidé (snad) vybaví, když se řekne naše jméno. Věcmi které jsou pro nás typické. :)

Může se to zdát banální, jenže počet daných předmětů je omezen číslem osm. Může jich být méně, ale nesmí jich být více. A protože se hrozně ráda sebedefinuji a škatulkuji a tak podobně, má účast byla téměř předpovězena v tu chvíli, kdy jsem viděla fotku Iris a můj osud definitivně zpečetěn, když i Vlasta zveřejnila svůj příspěvek. :D 
Nejprve jsem totiž váhala, protože autorku projektu ani kruhy, do kterých se tato výzva ze začátku šířila, vůbec neznám a připadalo mi hloupé, takhle vykrádat nápady z jiného koutu blogosféry. Ovšem potom mě zachránila Iris a Vlasta, které obě jakožto blogerky už chvíli znám a vlastně jim moc děkuji, protože jejich prostřednictvím se Já obrazem teď účastním. :) 


A teď k samotné fotce. Z možného počtu předmětů jsem jich posbírala nejvyšší možné číslo, tedy osm (podklad se taky počítá a bavlnky jsou za jedno). Z větší části je to proto, že si neustále připadám roztříštěná na spoustu oblastí a nechtěla jsem nějakou důležitou pominout, pak taky proto, že vždycky vybírám spíš víc než míň a neumím se držet při zemi a nakonec i proto, že osmička se mi jako číslo hrozně líbí. Ne, že bych věřila, že mi nosí štěstí nebo tak něco, ale je prostě hezká. Dvakrát čtyři, čtyřikrát dvě, dvě na třetí, dva krát dvě krát dvě, prostě hezký číslo. :D

U některých věcí, jsem si byla naprosto jistá, že na můj obraz duše patří, některé mě trkly časem a některé jsou tam proto, že je mám ráda a nedokážu si svůj život bez nich představit, bez ohledu na to, že můj charakter pravděpodobně příliš neovlivnily a možná ho spíše reflektují. :)

Jednou z věcí, které jsem si na seznam připsala nejdříve a téměř automaticky, je Všehoblok. To je ten černý deník s gumičkou. Párkrát jsem se o něm na blogu nejspíš už zmínila, je to něco jako deník, i když to vlastně zároveň s deníkem nemá moc společného. Je to spíš jako cestovatelský zápisník, až na to, že krom pendlování doma - škola, moc necestuji. Každopádně zachycuje celý můj život skrze seznamy, účtenky, vstupenky, jízdenky, poznámky, náhodné i nenáhodné citáty, útržky textů písní, co mi uvízly v hlavě a v neposlední řadě také ty nejhezčí pohlednice a samolepky. :)

Navíc mám díky němu vždycky místo, kde se můžu kreativně vybít, i když mi třeba schází inspirace, nebo nemám jasnou představu o tom, co bych chtěla tvořit. A pro stejné sklerotiky, jako jsem já, je to také skvělý způsob, jak si zapamatovat, co jsem dělala před několika měsíci. :)
Kromě těchto na první pohled postřehnutelných výhod je tu ovšem ještě jedna, pro ostatní možná hůře uchopitelná. Všehoblok je pro mě totiž studnice optimismu, kterého nikdy není dost a občas mi vyloženě schází. Za všemi těmi útržky a výstřižky je totiž schované obrovské množství pěkných vzpomínek a chvil, které byla radost prožít. :)

Velice nepřekvapivě následuje kniha, která symbolizuje vlastně i literaturu obecně. Knížky budu mít vždycky ráda a vždycky se budu ráda vracet k některým určitým, kterých by ale bylo až příliš, kdybych je měla jmenovat. Knihy jsou láska na celý život, kdo k nim jednou přiroste, těžko se jich pak vzdává.
Tak konkrétní na obrázku je Pýcha a předsudek od Jane Austenové a není to náhodný výběr, i když se tak málem stalo, protože, proboha, vybrat jenom jednu knihu, to je skoro nemožné. :D Austenovou jsem nakonec vybrala proto, že v jejích knihách je všechno, co mám ráda. Tak nějak celkově jsem docela romantická duše, vlastně skoro chodící klišé, a nejradši čtu o šťastných koncích. Navíc hrdinky, které Austenová tvoří, jsou vždy emancipované a se sklony k feminismu, což je obdivuhodné a inspirativní. :)

Neméně důležitou součástí fotografie jsou také sborové desky a v nich noty. Hudbu miluji, hraji (nijak zvlášť dobře) na klavír, jsem členem pěveckého sboru a zpívám si skoro pořád. Taky o tom skoro pořád píšu, tudíž to nemusím rozvádět, Prostě bez hudby by to bylo neúplné. A proč jsem nefotila osm věcí na klavíru místo na sborových notách vysvětluje fakt, že v poslední době mě kolektivní zpěv víc obklopuje a moc baví. :)
Výběr skladeb v notách má také své opodstatnění. Go tell it je sice vánoční, ale mám na ni vícero veskrze příjemných vzpomínek, nehledě na to, že zní fakt božsky a dokážeme ji zazpívat acapella z čirého veselí. All you need is love je pro změnu zajímavá tím, že jsme ji ve sboru nakonec nikdy nezpívali, ale já mám prostě Beatles hrozně ráda, takže proto. :D

Bavlnky pak zase značí mé zapálení pro vyrábění všeho druhu. Od mala chodím do ZUŠky kreslit a i když rozhodně nejsem nějak extrémně obdařená talentem, nemohla bych jen tak přestat. Hrozně mě to baví, nebráním se žádné technice a v mém pokoji neustále panuje "kreativní" nepořádek (haha). K pletení náramků se většinou dostávám touhle roční dobou a pletu až zhruba do září, obecně je to pro mě taková letní záležitost. Mezitím si to prokládám šitím, lepením, malováním, skládáním a pomalu přidávám i pletení. Miluji barvy a hrozně ráda je různě kombinuji i míchám. Navíc do všeho, co vytvořím promítám své vnitřní pochody, postoje a zmatky. A je taky možné, že je to všechno kvůli mému skoro-neuroticismu a neschopnosti nechat ruce v klidu. :)

Fotoaparát se v mém obraze nachází proto, že si k němu vytvářím stále větší vztah a přijde mi, že fotografování už mě natolik pohltilo, že to nemůžu ignorovat jakožto pouhou odnož mé snahy se kreativně seberealizovat, i když jistou chvíli jsem o tom uvažovala. Nakonec se tam ale hodil i barevně, takže nebylo, co řešit. :D

A čaj je jedna z věcí, které nejspíš mou osobnost příliš neovlivnily, ale mám ho tak ráda, že tam musel být. Je to nejlepší pití, fakt. Je přírodní (nebo by aspoň měl být), nealkoholický, bez kofeinu, nenávykový a bez éček. ;) Také se dá pít ve všech ročních obdobích a dokonce i v létě, jako čaj ledový. Ani jsem nikdy nemusela řešit odvěké dilema čaj/káva, vzhledem k tomu, že z kávy je mi většinou špatně. Z čaje nikdy. :D

Předposlední maličkostí, která je pro mě svým způsobem typická, jsou dioptrické brýle. Jednak toho bez nich opravdu moc nevidím (ostře tak 20 centimetrů) a pak je kvůli tomu nosím prostě pořád. Vlastně se bez nich jenom sprchuji a plavu. Sundavání brýlí je ta poslední věc, kterou dělám, než jdu spát a nandavání zase ta první po probuzení. Kdyby mě někdo chtěl sledovat, úplně by mu stačilo napíchnout mi do brýlí nějakou mikrokamerku a vůbec by se nemusel obtěžovat se schováváním za rohy domů. Ovšem kromě zjevného praktického přínosu mám brýle ráda také proto, že jsou výhodným kompromisem mých neustále si odporujících snah mít se za co schovat a zároveň přitom něčím zajímavým vynikat. Během dne totiž vůbec nevnímám, že mám na nose brýle, takže pokud někomu připadají neobvyklejší (no dobře, zas tak moc neobvyklé nejsou no), tak si to vůbec neuvědomuji. :)

A na závěr jsem si nechala podklad, což je už jenom taková drobnost. Původně jsem měla v plánu použít jako "umělecký" podklad nějaký můj svetr, protože to je zase pro změnu můj nejoblíbenější kousek oblečení, ale tohle moje pončo na mě koukalo ze skříně a vypadalo tak zoufale fotogenicky, že jsem to nevydržela a šoupla ho tam. Navíc to nemá ke svetru daleko a plní tu jedinou a nejdůležitější funkci, kterou na svetrech požaduji - jde se do něj krásně zachumlat. :)

Nakonec to nebylo tak moc jednoduché, jak jsem čekala. Najít osm věcí zabralo chvilku, ale vyjádřit slovy to, co beru jako samozřejmé, byl trochu větší oříšek. I tak mě to ale hrozně moc bavilo a doufám, že za čas zase narazím na něco podobného. :)
Jé a málem bych zapomněla, že mám vlastně možnost někoho nominovat - tradičně se zaměřím na Aničku (takříkajíc v novém kabátě) a taky všechny, kdo mají chuť se zapojit! :)
Šárka Matty

P.S. Co je pro vás životně důležité (myslím krom vody, vzduchu atakdále)? Co ovlivnilo váš charakter a co jej odráží? Nosíte brýle? A také jste tak osobnostně roztříštění do spousty kategorií?

6 komentářů:

  1. Je to moc pěkný :) Ta fotka vypadá skvěle. I když moc toho společného nemáme, což se dalo čekat. :) A brýle se mi moc líbí, mají pěkný tvar i barvu. Znám pár lidí, který bych bez brýlí asi nepoznala. Brýle totiž hrozně transformují obličej :D
    Kromě vody a vzduchu pro mě není životně důležité nic, dovoluji si tvrdit :D snad ještě oblečení. Můj charakter... hm, předpokládejme, že nějaký mám. Jediné, co může ovlivnit lidský charakter, je svět a prostředí, v němž dotyčný žije, a nejinak tomu tedy bylo u mě :) Brýle nenosím, ale když jsem byla mladší, hrozně jsem chtěla. Mám doma dokonce jedny "imidž-brejle". Mají zelený obroučky. Od jejich nošení mě odradil jeden článek, v němž jsem si přečetla, že nošení brýlí s průhlednými skly je výsměch všem, kteří mají nějakou oční vadu - takže teď si je jen občas nasadím a obdivuji je v zrcadle. :D A ač bych ráda tvrdila, že jsem osobnostně roztříštěná, bohužel, opak je pravdou; občas mám pocit, že jsem až děsivě monotematická, nudná a přímá. :)
    Jo a abych nezapomněla, do sboru jsem taky chodila. Nejdřív tři roky do našeho velkého, městského, ale to bylo hrozný, bylo to skoro jak nějaká sekta (nebo prostě hodně bizarní společenství). Nakonec jsem z něho odešla, protože mi bylo řečeno, že neumím zpívat. Pak jsem chodila do malého školního sboru a to už bylo fajn, protože tam mi nikdo nenadával ani se mi nesmál. A teď už nezpívám vůbec a překvapivě mi to nechybí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :) No, něco by se snad našlo. :) Třeba čaje, nebo barvy a tak. Navíc já jsem to asi pojala trochu víc obecně...
      To jsem ráda, já jsem do nich úplně zamilovaná. :)
      No vidíš, já jsem jako malá brýle spíš nechtěla, i když jsem k tomu neměla nijak dobrý důvod. A pokud ti to udělá radost, tak budu ráda, když budeš své zelené brýle s čirými skly klidně nosit. :) Nijak mě to neuráží a jakožto člověk s poměrně "slušnou" oční vadou mám myslím právo to říct. Naopak mi takový článek, o kterém píšeš, přijde docela praštěný. Brýle jsou mimo jiné také módní doplněk a nevidím důvod, proč by je někdo nemohl nosit, přestože oční vadu nemá. :)
      No, nevím, jestli je osobnostní roztříštěnost úplně žádaná, já to třeba vnímám jako spíš negativní vlastnost, nic neumím pořádně. A monotematická, nudná a přímá rozhodně nejsi, naopak. Jsi neskutečně inspirativní člověk! :)
      No, díkybohu náš sbor se k sektě zatím nijak neblíží, to bych asi taky odešla. :D Tak to je zvláštní, že ti to nechybí, ale tak, každý to má jinak, no. :)
      Měj se pěkně a děkuji za komentář. :)

      Vymazat
  2. Tak ta tvoje dnešní poznámka o tom, že si psala článek, nebyla tak úplně nevinná, co? :D Zase jsi mě do něčeho uvrtala a než abys mi to řekla, tak čekáš, až si na to přijdu sama :D Ale fajn, nemám ti to za zlé, ráda něco vymyslím... Škoda (no, vlastě ne), že máme dost věcí společných.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, hele, vlastně se teď tomu sama divím, ale to vůbec nebyl záměr. :D Mně to v tu chvíli vůbec nedošlo, jak jsem to do článku dopisovala až nakonec, protože mě trklo až později, že můžu někoho nominovat. :)
      Ale jsem ráda, že se zúčastníš, připadalo mi, že by tě to třeba i mohlo bavit. :)
      A to, že máme hodně věcí společných vůbec nevadí. ;) :D

      Vymazat
  3. Já bych brýle možná měla nosit, vlastně jsem v červnu objednaná k očnímu. :)
    Moc se mi tvá fotka a věci, které jsi vybrala, líbí. To pončo musí být skvělé! :)
    (Nějak mi dneska došla slova, promiň. :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak uvidíš no. Vlastně doslova uvidíš. :D :D
      Děkuji. :) Je boží, ale taky dost dlouhé, tudíž ne moc praktické, takže bych skoro vác ocenila, kdyby to byla deka, ale jinak super. :D
      V pohodě, to nevadí, stejně moc děkuji za komentář. :)

      Vymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)