úterý 26. května 2015

Recenze: Velký Gatsby - Francis Scott Fitzgerald

zdroj
Originální název: The Great Gatsby
Nakladatelství: Československý spisovatel (mé vydání)
Rok vydání: 2012 (mé vydání)
Počet stran: 197 (mé vydání)

Jak jsem se ke knize k recenzi dostala:
Nemá myslím cenu zmiňovat, proč jsem četla Velkého Gatsbyho. Tedy rozhodně ze začátku. Gatsby je v povinné četbě, naše škola ho má "na seznamu", říká se, že je dobrý a má jenom pár stran.
Takže takhle jsem se dostala ke Gatsbymu. Nic ušlechtilého, natož zajímavého.
Mnohem zvláštnější je, že jsem se rozhodla o něm něco napsat. Normálně o knížkách z povinné literatury nepíšu - nepřijde mi to správné a ano, nemám proto žádný pádný důvod. Prostě by tyhle knížky měly být prověřené časem, tak proč na ně psát recenze, ne? :)
Ale Gatsby..., nechci říct, že je výjimka, ale je. Nejspíš mi přijde jednoduše mnohem stravitelnější než jiné knížky k maturitě a asi si myslím, že si zaslouží být čtený. ;)

Něco málo o ději:
Slavná dvacátá. Jazz - age. Tahle doba je prostě legendární. Vážně, neznám nikoho, kdo by o ní neměl alespoň mlhavou představu. Naopak, řekla bych, že spoustu lidí tahle éra fascinuje. A právě v téhle bohatstvím ( a nejen bohatstvím) opilé době se odehrává jeden milostný příběh. Nick Carraway právě přijíždí do New Yorku obchodovat s cennými papíry. Zde se setkává se svou sestřenicí Daisy a jejím manželem Tomem Buchananem, se kterým se Nick také zná z minulosti. U nich na návštěvě potkává známou golfistku Jordan Bakerovou, která se mimoděk zmíní o jakémsi Gatsbym, který by měl žít poblíž Nicka. Ten připouští, že je vlastně jeho soused. Tato krátká rozmluva je brzy zapomenuta, ale otázka kdo je vlastně Gatsby, nedá Nickovi spát. Nejen přeneseně, ale i v realitě, kvůli pompézním, hlasitým a divokým večírkům, které jeho soused téměř neustále pořádá a na které se pokaždé sjíždí spousta slavných a důležitých lidí. Postupem času se Nick s Gatsbym lépe seznamuje a zároveň zjišťuje, že život tehdejší smetánky rozhodně nemusí být tak dokonalý, jak se na první pohled zdá.

Moje počáteční dojmy z knihy:
Velkým plusem je pro mě to, že Fitzgerald si vybral za vypravěče příběhu někoho normálního - někoho z venku, někoho kdo se denně neúčastní večírků, nežije v přepychové vile a jezdí i vlakem. Bylo tak snadné vnímat příběh, tak jak si myslím, že by měl být vnímán. Navíc Nick Carraway je prototyp slušňáka a člověka s chladnou hlavou a celkově jsem si ho oblíbila nejvíc. Co se týče ostatních postav, tak Daisy bych možná měla ráda, kdybych ji pochopila. Jenže i přes její osobní kouzlo, díky kterému bych jí snad i odpustila ten oceán marnivosti, co v sobě nosí, mi neskutečně vadila její bezcitnost a sebestřednost. K Tomovi nejspíš ani nemám moc, co napsat - byl tak nějak nevýrazný a působil na mě dojmem, že má všechny své problémy vyrovnány v jedné rovině reality a hlouběji už nad nimi nechce a vlastně nejspíš ani nemůže přemýšlet.
A Gatsby? To byl /napsala bych miláček, ale znělo by to divně/ hrdina. Dokonalý příklad toho, jak láska může ovlivnit něčí život. Jak z člověka s obrovskými ambicemi a neskutečnou schopností se vypracovat dokáže ve vteřině udělat zombíka a loutku v jednom. Příklad toho, jak moc láska zaslepuje, ale také, že milovat je ušlechtilé.

Moje celkové dojmy:
Myslím, že tohle je ten typ knihy, kterou stojí za to přečíst několikrát. Já ji mám za sebou pouze poprvé, takže jsem při čtení vnímala hlavně dějovou linku a nesoustředila se tolik na filozofické myšlenky, kterých se ale přičtení Gatsbyho rojí docela dost. Možná proto, že dvacátá léta se od naší doby zase o tolik neliší. Ale to nemá nic společného s dějem téhle knížky (nebo ano?). Uvidíme po druhém přečtení někdy příště. ;)
Jazyk, kterým je Velký Gatsby napsaný se mi moc líbil. Takový napůl věcný a napůl zasněně poetický styl psaní. Na čtení mi to přišlo rozhodně jako jedna z těch jednodušších věcí z povinné literatury.

A nakonec, když si člověk uvědomí, ve jaké době napsal Fitzgerald svůj román, dostává Velký Gatsby takový punc opravdivosti a věrohodnosti. Číst tuhle knihu je prostě jako podstoupit exkurzi do dvacátých let a díky tomu celkem nenuceně poetickému jazyku, kterým je napsaná je to o to větší zážitek. #sosentimental :)

zdroj

Dodatek - k filmu:
Filmové zpracování jsem viděla zatím pouze to nejnovější (na to z roku 1974 se chystám ;)) a i pokud jste nečetli knihu, tak bych jej doporučila. Tedy, pokud vám nebude vadit, že se dozvíte, jak to skončí. :D
Ale herci jsou příjemní (někteří víc, než příjemní - zdravím, Leo!), příběh se krásně drží knižní předlohy - dokonce bych přísahala, že některé věty jsou úplně stejné. ;) Nejsem sice žádný filmový fajnšmekr, ale troufám si říct, že i ten střih je pěkný. Akorát tedy, jak správně podotkla moje kamarádka, pokud se těšíte na dobovou muziku, tak vás nové zpracování možná trochu zklame. Na obranu ale musím dodat, že všechna hudba sice možná není nejvěrohodnější, ale rozhodně k tomu filmu báječně sedne. A nejen k filmu - já ji poslouchala i při čtení knížky. ;)


Co vy a Gatsby? Máte rádi dvacátá léta? Které filmové zpracování se vám líbí nejvíc? A co říkáte na hudbu k tomu novému? 

Tak doufám, že jsem vás třeba trošku nalákala,
zatím se mějte krásně,
Matty. :)

8 komentářů:

  1. Musím říct, že se mi vizuální podání nové filmové verze moc líbí. I když se od té starší tolik neliší. :-) Jenže když on v té starší hraje Robert Redford, ach... :-D
    A knížka se čte moc příjemně, jako by v těch letech člověk opravdu byl. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já radši Leonarda DiCapria ^_^ :D
      Přesně - ta knížká je moc krásná! :)

      Vymazat
  2. Tenhle komentář bych ráda napsala dlouhý, ale jelikož už mě mamka podruhé volá na večeři (pochop, máme špagety, pospíchám :D), napíšu to jen krátce. Velký Gatsby je moje láska. Jedna z nejlepších knih z americké literatury, co jsem kdy četla. Už to bude rok, co jsem ho četla poprvé, a v létě si ho asi dám znovu. Naprosto souhlasím s tvým názorem na Nicka, Daisy i Gatsbyho. Daisy, sedmikrásná opravdu nebyla, chybělo jí to, co měl právě Gatsby.
    Filmy jsem ještě neviděla, chystám se na ně, ale vždycky zapomenu. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, chápu, špagety za to stojí! ;) :D
      Daisy jsi vystihla přesně. :)
      Je to prostě fakt jakože fakt krásná kniha. :)
      Rozhodně si je pusť - tedy k tomu staršímu nemám moc co říct, jelikož jsem ho taky ještě neviděla, ale ten novější za to stojí! ;)

      Vymazat
  3. No vidíš a učitelky literatury by řekli, že film je naprosto jiný. Já vidím rozdíly jen malé, hlavně začátek a konec, ale jinak tak nížka je super !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to možné no. :) Mně to ani nepřišlo, ale asi to není úplně do detailů. :)
      To teda je! :)

      Vymazat
  4. První odstavec jako bys mi psala z duše - úplně slovo od slova to mám stejně. Jak způsob, kterým jsem se ke knížce dostala, tak to, že psát recenze na klasiku mi prostě nepřijde "správné" :D
    Skvělá recenze! :)
    Film jsem viděla jen nový a možná bych si ho ani nepouštěla, nebýt... jistého herce. :D Ale moc se mi líbí a na knížku i na film se určitě chystám znovu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že nejsem sama! :)
      Díky moc! :)
      Hm...kdo by to mohl být? Jop, taky mě k tomu nalákal. :D
      Myslím, že zrovna Gatsby za to určitě stojí. jak film, tak kniha. ;)

      Vymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)