středa 4. března 2015

Já a povinná četba

Ahoj,
tak dneska zase z jiného soudku. Možná už jsem se někdy někde zmínila, že mi představa toho, že musím číst přesně dané knihy v přesně daný termín zrovna nevoní. Celkově čtu ráda, moc ráda a často mě i zaujme spousta knih, které v povinné literatuře máme uvedené nebo i jiné klasiky, jenže když už to číst opravdu musím, ztrácí to pro mě význam.
Jsme lidi, i když knihomolové, a stává se nám, že prostě na nějakou knihu zrovna nemáme náladu. A já vím, že všechny knihy ze seznamů četby k maturitě nemůžu házet na jednu hromadu, jenže víte co. Je to povinné, tak možná a nebo spíš právě proto se nám do toho nechce. I když tedy, nevím, jak vám, ale mně určitě.

zdroj

Proto bych vám dneska chtěla napsat, jak to u mě s povinnou četbou momentálně vypadá, přestože jsem vlastně na začátku. V prvním ročníku. Kvintě.
Nevím, jestli je to tak i na jiných školách, ale naše češtinářka trvá na tom, abychom začali se čtením knih k maturitě už teď. Na jednu stranu to chápu - budeme toho mít méně v delších časových rozmezích, ale stejně mám obavy že do čtvrťáku to stejně všechno zapomenu.

zdroj
Každopádně já začala dokonce dřív, než jsem se tohle vůbec dozvěděla (totiž, že budeme mít povinnou literaturu opravdu povinnou už od prváku). Mým prvním klasickým kouskem bylo Jak je důležité míti Filipa od Oscara Wildea. Kdo četl, ví, ale pro ty ostatní jenom podotýkám, že se jedná o drama, jak možná z názvu i trochu vyplývá, konkrétně o komedii.
Nehodlám tady celé dílo rozebírat, toho jsem si užila až dost, jenom bych chtěla ve stručnosti říct, jaký je můj názor.
I když zrovna u Jak je důležité míti Filipa vlastně asi ani nemusím, protože mou recenzi (mimochodem jednu z prvních, které se dají za recenzi pokládat, na tomto blogu ;)) si můžete přečíst tady.
Ale abych to nějak shrnula, jak je důležité míti Filipa se mi hrozně líbilo. Je to vtipné, čtivé a krátké. Bohužel, tím jsem si navodila pocit, že celá povinná četba bude taková. Není. Tedy pro mě ne. :P
Ale Jak je důležité míti Filipa za to stojí a na rozjezd proč ne?

Poměrně brzy (ještě v kvartě) jsem také začala číst povídky od Edgara Allana Poea, které zná snad úplně každý. :) Tehdy jsem začala úplně od začátku, ale v letošním školním roce jsem si dovolila zachovat se jako barbar a přeskočila rovnou na Vraždy v ulici Morgue a Jámu a kyvadlo, protože ty máme k četbě vybrané. Upřímně řečeno jsem strašně ráda, že máme vybrané zrovna tyhle, protože jsou to nejspíš jedny z nejčtivějších povídek, které kdy Poe napsal. nebo mi to tak aspoň připadalo.
Takže k maturitě skoro ideální. A pokud máte ještě k tomu rádi, když vás z příběhu mrazí, Poe za to rozhodně stojí. ;)

Třetí knihou ze seznamu , kterou mám přečtenou je Manon Lescaut od Vítězslava Nezvala (drama). Na tu mám celkem rozporuplný názor. Na jednu stranu se mi nečetla vyloženě špatně, ale dějová linka mi nepřišla tak zábavná a zajímavá jako například u Jak je důležité míti Filipa. Ale jako napsané je to pěkně, to nikomu neberu.
Takže u Manon vám asi neporadím - buď se vám bude líbit, nebo ne.

zdroj
Fanfáry prosím! (Nebo ne?) Na řadu přichází Na Větrné hůrce (Emily Brontëová)!
Hned na začátek bych chtěla vyzdvihnout vydání z Levných knih. Československý spisovatel s.r.o., 2011. Pokud hodláte Na Větrné hůrce číst a nevíte, kde tuhle knížku sehnat, dejte šanci tomuto vydání. Překlad se mi moc líbil a celkově se tahle knížka prostě dobře drží v rukou.
A taky má na konci rodokmen! Nevím, jestli to mají i jiná vydání, ale musím uznat, že mi byl vážně nápomocný (to je tak, když se Catherine a Lintonovi narodí Catherine a Isabelle Lintonové Linton).
Ovšem, co se týče obsahu, tak moc nadšená nejsem. Buď na tuhle knížku nejsem ten správný člověk a nebo mám moc vysoké nároky na chování postav (to, že někdo upustí nad schody dítě mi nepřijde normální). Popravdě, Na Větrné hůrce mě začalo bavit až někde ke konci a i přes to považuji za jediné normální postavy paní Deanovou a pana Lockwooda - oba jsou vypravěči.
Ale abych nebyla tak moc kritická, musím přihlédnout k předmluvě knihy, kde Charlotte Brontëová pod pseudonymem Currel Bell vysvětluje sestřiny pohnutky a obhajuje celé dílo, což některé věci vysvětluje... :)

Nedávno jsem také dočetla Sluhu dvou pánů (Carlo Goldoni), o kterém můžu naštěstí směle prohlásit, že mi připadal stejně skvělý jako Jak je důležité míti Filipa. Opět - je to vtipné, čtivé, krátké, drama - komedie.

Tím se dostávám až "do současnosti", co se týče mě a povinné četby. Momentálně mám rozečtenou Annu Kareninu, jejíž počet stran mě sice děsí, obsah ale nikoli, zatím. ;) Jenom doufám, že mi nikdo neprozradí konec, který je prý hodně slavný, ale já o něm zatím neslyšela ani větičku, tak to snad zvládnu bez spoilerů. :)

Tak, a co vy? Čtete povinnou četbu, protože musíte, nebo vás to baví? Co vás bavilo nejvíc? Máte nějaké tipy? A nebo se mám naopak nějaké knize vyhnout? Četli jste knížky, které jsem uvedla? Bavily vás? :)
Povídejte, přehánějte. ;)

A zatím dobrou noc,
Matty. :)

4 komentáře:

  1. No, já četla povinnou četbu celkem ráda i na gymplu, ale teď ji čtu ještě o to radši, že nemusím, ale chci.

    Jestli mám doporučovat, tak Na východ od ráje, Pýcha a předsudek, Evžena Oněgina jsem četla několikrát (ale v překladu od Hory!), mám moc ráda Máj, 1984 byla taky perfektní a jakýkoliv Čapek je slast pro duši knihomola.... Vyloženě se mi z celé mé povinné četby k maturitě nelíbily asi dvě knihy: Paní Bovaryová a Utrpení mladého Werthera. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, no. :)
      Děkuji, za tipy i varování. :)

      Vymazat
  2. Už jsem na tohle téma četla hodně článků. Jak všichni rádi čtou, ale při slově povinná se otřepou a raději to nechají plavat. Ale vždyť je docela logické, že existuje nějaký seznam schválených děl, která by měla být čtena. Bylo by krásné, kdyby si tam každý rozebíral svou oblíbenou knihu, ani mně by to nevadilo, ale je to stejné jako v jiných předmětech - všichni musí mít stejné podmínky, stejné otázky a i stejné knihy. Nehledě na to, že spousta češtinářů se zasekla v letech, kdy studovala, a tak jim Haruki Murakami nebo Kateřina Tučková nic neříkají. Bohužel.

    Já jinak tyhle knížky k maturitě mám docela ráda, vlastně to ani nevnímám. Tu dvacítku už mám určitě přečtenou, ale chci si jich přečíst co nejvíc a na základě toho sestavit seznam, který mi bude vyhovovat úplně maximálně. Mezi mé oblíbené patří Romeo, Julie a tma od Otčenáška, Shakespeare obecně v překladech Martina Hilského, Karel Čapek, Arnošt Lustig, Josef Škvorecký, Jaroslav Seifert a Velký Gatsby.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím máš pravdu, to jo. Je jasné, že ke složení určité zkoušky musí mít všichni stejné podmínky. Vždyť nic proti tomu, tohle je vlastně možná jediná možnost, jak lidem ještě ukázat, že existuje nějaká literatura, která je prověřená lety a má tedy nějakou hodnotu. Nebýt povinné četby, myslím, že bychom o tolika krásných knihách už skoro nevěděli.
      Mně jde spíš o to, že je to povinné. Já se hrozně těším na to, až budu mít po maturitě a budu si povinnou četbu číst prostě jen tak. Já bych ji četla i normálně, ale takhle si k tomu připadám nucená. :/
      Ale tedy jestli máš přečteno tolik klasických děl (což mě vlastně u tebe ani nepřekvapuje :D), tak to jsi vážně dobrá. Já bych hrozně chtěla říkat, že se mi povinná četba čte lehce a nedělá mi žádné problémy, ale nemůžu. :/
      Díky za tipy! :)
      Romeo, Julie a tma si asi vážně budu muset přečíst, i mamka mi to doporučovala. :)

      Vymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)