neděle 28. prosince 2014

Příběh jednoho předmětu z mého pokoje

Vánoce 2012
Táta měl špatnou náladu, proto asi nebylo nejlepší ptát se ho, jestli bych si k Vánocům nemohla přát šicí stroj. "Stejně bude jenom ležet v koutě a vůbec, máš snad někoho, kdo tě naučí šít?" Nemám. Mamka nemá čas, babička bydlí daleko. Ale proč bych se prostě nemohla naučit šít sama?
Stejně je to jedno, šicí stroj nebude. Šicí stroj je jako kočka.

Štědrý den, všude poklidno, před domem děda špatně zaparkuje svou Pandu. Upřímně, ulevilo se mi. S prarodiči jsou Vánoce hned mnohem veselejší, příjemnější. "Tak, co? Máš nějaké speciální přání pro Ježíška?" vyzvídá babička. "No, jedno by tu bylo...ale táta to zakázal." "Aha" přitákává babička, hledíc na krabici s látkami, kterou jsme vytáhla z pod postele mojí mamky.

Kolem sedmé hodiny večerní. Dědeček si již třikrát přidal bramborový salát, zatímco ostatní členové rodiny mají už dlouho dojedeno. Děda tvrdí, že to nebylo naschvál. Zvedáme se, vyrážíme ke stromečku. Všude spousta barev a světel. A taky dárků. Hned to vypadá slavnostněji, když je pod stromkem tolik dárků, protože přibyly i ty od dědy a babičky. Zazpíváme si koledy, počkáme, až doprskají prskavky a jde se na rozdávání dárků. Pochopitelně od těch nejmenších.

O zhruba půl hodiny později. Nalézám pod stromkem velký balík s mým jménem. A také celkem těžký, boty to nebudou. Napadá mě jedna podlézavá myšlenka, že by přece? Trhám balící papír a zjišťuji, že jsem měla pravdu. Děda zase jednou nedbal rad mého táty a rozhodl se, že mi splní přání.

A tak mi tu od té doby stojí na stolku z Ikey červenošedý šicí stroj, který mě za tu dobu už několikrát naštval, potěšil a snad i naučil větší trpělivosti. Odháněl ode mě chmury, a když jsem měla pocit, že nic nedávalo smysl, sešíval kromě látky i má zlomená srdce a zatoulané myšlenky.

Mějte se krásně a užijte si zbývající dny do nového roku,
Matty. :)

6 komentářů:

  1. Tak zatímco já si dva týdny stávkovala, tady se psala mistrovská díla! Pro stvoření textu jsi použila tak nádherná slova, že se mi chce brečet! :)

    Já šít neumím a práce se šicím strojem taky není reálná. No jo, ženská k pohledání... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prosímtě, proti tvojí žárovce je tohle úplné nic! :) Ještě se mám hodně, co učit! Ale děkuji ti. :)
      No, já se taky teprve učím. :) Na druhou stranu zase třeba vůbec neumím háčkovat nebo vařit. K čemu mi je, že budu mít jednou v bytě svoje závěsy, když budu přežívat jenom na polívkách z pytlíku. :D

      Vymazat
  2. Moc hezký článek, povedl se Ti! Vážně jsi použila krásná slova. ;) A osobně si myslím, že na polívkách z pytlíku není vůbec nic špatného! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně děkuji. :)
      No, není, ale myslím, ale dlouhodobě se to jíst pořád určitě nedá. :D

      Vymazat
  3. Moc hezké. :-) Prarodiče často plní přání navzdory rodičům, takové "spiklenectví" s nimi je skvělé. :-)
    Moc závidím to šití. Šicí stroj by se našel, ale někdo, kdo by naučil už ne. A ta trpělivost taky chybí. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to je. ;) Děkuji. :)
      Ale ono to není zas tak těžké, určitě bys na to přišla i sama! ;)

      Vymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)