úterý 28. října 2014

Recenze: Jedenáct - Mark Watson

zdroj
Anotace:
 JEDEN OKAMŽIK - JEDENÁCT ŽIVOTŮ - BEZPOČET DŮSLEDKŮ 
Xavier Ireland utíká před minulostí a snaží se nezasahovat nikomu do života. Skrývá se za svou prací nočního rozhlasového moderátora, při níž ovšem paradoxně radí nespavcům, co si mají počít se svými problémy, a urputně se vyhýbá svým sousedům i novým vztahům. Přesto jeho čin, nebo spíš to, co neudělá, spustí řetězec událostí, které ovlivní životy jedenácti lidí. Navíc mu do jeho staromládeneckého bytu vpadne Pippa a obrátí všechno kolem doslova vzhůru nohama.
Originální název: Eleven
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 280
Rok vydání: 2012


Jak jsem se ke knize dostala:
Dvakrát jsem na knížku Jedenáct narazila v knihkupectví, protože mě zaujala její obálka. Přesně takovéhle se mi líbí. Jednoduché, nápadité. Je to ten typ obálky, který bych asi navrhla sama, kdybych byla grafičkou. :)
Dál jsem si přečetla anotaci a řekla si, že bych si to vážně chtěla přečíst, přesto, že jsem o téhle knížce ani o jejím autorovi v životě neslyšela. Je to jedna z mála knížek, o které jsem se nedozvěděla z blogů ani od kamarádek nebo zrovna nevyšla. Tak jsem si říkala, proč ne?
Taky se mi dost líbil film Atlas mraků a tahle kniha mi to připomněla, přesto, že v zásadě jde o něco jiného.

Něco málo o ději:
zdroj 
Když se příběh rozjíždí, probudí se čtenář do rána jednoho londýnského nočního rozhlasového moderátora. Xavier Ireland má vcelku dobrou práci, pěkný (ale také pěkně zabordelený) byt a snaží se ostatním lidem příliš nemíchat do životů, protože přeci nikdy nevíš, jestli by jim to pomohlo, nebo ublížilo.
Jednou se ale nechá přemluvit Murraym, svým koktajícím kolegou a jediným tak-nějak-přítelem, aby spolu zašli jenom jednou na zkoušku na Rychlo-seznamku do místního baru.
Tam se Xavier seznámí s Pippou, profesionální uklízečkou a vzhledem k trochu katastrofálnímu stavu jeho bytu si ji domluví na úklid. Ta poté ale, aniž by to Xaviera vůbec napadlo, změní nejenom jeho bydlení, ale tak trochu i jeho život.
Mezitím, ze začátku tak nějak v pozadí děje, Xavier odstartuje řetězec událostí, které více či méně změní život celkem jedenácti lidem, a to díky jedné jediné události, které sám Xavier nepřikládá příliš velkou váhu. A tak se dále seznámíme s naprosto rozdílnými osobami, které spolu zdánlivě nemají vůbec nic společného, ale jejich osudy se na pár důležitých místech protnou.

Na obrázku jsou všechny postavy,
které Xavier ovlivní.
Bohužel obrázek jsem našla
pouze ve španělštině, ale aspoň vám
to neprozradí děj. ;)
zdroj 

Moje první dojmy z knihy:
Ze začátku jsem se hodně bála, že se nezačtu, protože "z dálky" (rozuměj - po prolistování a přečtení úryvku z knihy) vypadal autorův styl psaní trochu hodně popisový a úvahový. Prostě poměrně přemýšlivý a vzhledem k tomu, že má kniha jenom jedenáct kapitol (což ale vzhledem k názvu chápu), tak i zdlouhavý.
No, trochu dlouhá se ta knížka může zdát, rozhodně však ne zdlouhavá, protože navzdory mým předsudkům píše Mark Watson úžasně čtivě. A tak nějak poeticky.
Zatím se mi u knížek většinou stalo, že jsem je buď přečetla celé na jeden, dva zátahy (většinou, bohužel) a nebo jsem je měla totálně rozkouskované - kousek ve vlaku, půl kapitoly o přestávce ve škole, pár stran doma před spaním. A tímhle stylem jsem je četla třeba týden a už mě to vlastně ani nebavilo.
U knížky Jedenáct to ale bylo jinak. Četla jsem ji sice poměrně dlouho a měla jsem ji rozkouskovanou, ale ani jednou mě to, i přes poměrně dlouhé přestávky mezi čtením, nepřestalo bavit.
Zároveň mi přišlo, že je kniha pěkně zpracovaná i po grafické stránce a vzhledu textu. Nevím, proč mě to zaujalo zrovna u téhle knížky, ale mám potřebu to zmínit. ;)


Moje konečné dojmy z knihy: 
Když se nad tím zpětně zamyslím, navzdory anotaci a vůbec víceméně všem ohlasům, mi děj knížky přišel trochu depresivní. Postavy se navzájem v různých směrech ovlivňují a většinou spíš v negativním smyslu a to mě trochu znepokojovalo, přesto že jsem měla od půlky pocit, že všechno spěje k dobrému konci. Ale zase musím na obranu autora dodat, že by mě to znepokojovalo nejspíš mnohem víc, kdyby Jedenáct napsal někdo jiný. :)
Také musím Markovi přičíst k dobru, že se u postav nedržel stereotypů. Ano, máme tu jedenáct hlavních důležitých postav a několik dalších neméně důležitých vedlejších, takže je logické, že se někde vyskytne nějaká postava, která nebude úplně dokonalá. Ale vzhledem k tomu, že úplně dokonalá nebyla žádná, působil na mě příběh až směšně realisticky. Tím myslím takovým způsobem směšně, že se člověk směje tomu, jak moc je vlastně pravděpodobné, že by některou z postav potkal jít v Londýně po ulici.
A nebo mi to tak jenom připadá, protože Londýn ani lidi, kteří tu žijí, neznám. V tom případě je ta iluze bezchybná. :)

Moje hodnocení: 
Dlouho jsem se rozmýšlela nad tím, jak tuhle knížku vlastně ohodnotit a vzhledem k tomu, že konec to tak nějak pěkně (ne)uzavřel a tím ze mě opadla většina pochyb, rozhodla jsem se dát o bod víc, než jsem měla původně v plánu.
A rozhodně si ráda přečtu i jinou knížku od tohoto autora. :)
9/10
Matty :).

3 komentáře:

  1. Pěkná recenze :) Tak o téhle knížce jsem do teď neslyšela,ale vypadá vážně zajímavě, asi si ji zkusím přečíst :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju. :) Jsem ráda, že jsem tě alespoň trošku navnadila. :) Je možné, že ten poetický styl třeba nesedne každému, ale mně se to rozhodně líbilo, takže doporučuju. ;)

      Vymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)