středa 20. srpna 2014

Nástrahy cyklisty

Je zase fakt, že na Pláních byla
takováhle úžasná liška.
Že by nový maskot blogu? :D
Ahoj,
před týdnem a půl jsem byla na rodinné dovolené na kolech a zmínila jsem to i v několika článcích. ;)
Bylo to tam opravdu krásné. Zvláště Jizerské hory jsem si asi navždycky zamilovala. :)
Každopádně - proč píšu. Vzhledem k tomu, že jsme byli v poměrně kopcovitých terénech (tím myslím Krkonoše a zmíněné Jizerky, a tudíž šílené krpály), měla jsem spoustu času na přemýšlení, když jsem se šnečím tempem drápala na Knajpu/na Královku/ze Špindlu/na Pláně.
A mezitím jsem přemýšlela také nad tím, co nám, cyklistům, naše výlety dokáže pěkně znepříjemnit.
Takže tady to je -

Deset nástrah všech cyklistů
(Doplněno o naše fotky z dovolené)

Ty výhledy jsou ale potom krásné. 
1. Nedosažitelný vrchol
"Tak tenhle kopec je vážně strašnej," jste si v duchu řekli už nejmíň stokrát, i když vám to nijak nepomohlo. Jedete rychlostí asi takovou, že vás předehnali už i pěšci se čtyřmi dětmi a psem a vrchol stále v nedohlednu.
A najednou ho vidíte. Zlom. To místo, kde se celé vaše utrpení změní v požitek z následujícího sjezdu. Zaplaví vás taková úleva, že v jejím zápalu z posledních sil zrychlíte. "Už jenom dva záběry do šlapek a jsem tam, úplně to vidím!" Jenže ejhle, šlapete jako diví a zlom stále nějaký ten kus před vámi. Snad jako by se ten kopec sám záměrně prodlužoval.
Stupeň utrpení: 10/10

2. Volně pobíhající psi a děti
Chudáčkům zvířatům bych to snad i odpustila, protože já být psem, mám z cyklistů panický strach, ale když se mi na cestě motá celá rodinka s několika dětmi v různých věkových kategoriích a já ani nemám zvonek, abych jim nějak dala vědět, že tam jsem, dohání mě to k nepříčetnosti.
Stupeň utrpení: 6/10

"Kolik-vidíš-koček" challenge :D
3.Serpentiny
A ještě po regulérní silnici do kopce! Tohle bude asi jedna z mých osobních nástrah, protože já tohle obzvlášť nenávidím. Vždy, když ráno plánujeme trasy, prosím rodiče, abychom radši jeli nějaký strmější kopec lesem, než zdlouhavou pozvolnou serpentinou po silnici. Nesnáším ten pocit, kdy pořád a pořád zatáčím doprava a doprava a před každou zatáčkou si říkám "Snad už tam bude konec." Téměř nikdy není. 
Stupeň utrpení: 9/10 
(Sama bych dala desítku, ale vím, že třeba mamce tohle vyhovuje víc, než zmíněný strmý kopec lesem, takže jsem k tomu přihlédla)


4. Borůvky
Neskutečný požírač času a jediná věc, která vás rozptyluje, když se vám zrovna jede krásně. Keříky úplně obsypané malými modrými bobulemi, které snad jenom čekají, až zastavíte, opřete kolo a sbíráte. A sbíráte. A sbíráte. A pak už si řeknete, že už je docela dost hodin, tak bychom mohli jet, ne? Jenže...Po sto metrech jsou tu další keříky a na nich snad ještě větší a lákavější borůvky. A takhle by to mohlo být celý den. 
Stupeň utrpení: 3/10

5. Bolavý zadek 
Tohle je naštěstí pouze chvilkové trápení. Ale já když si po roce téměř neježdění v létě sednu na kolo, první dva dny si skoro nemůžu nikam jinam sednout. Ovšem předpokládám, že pro trénované lidi a také pro ty, kteří jezdí na kole denně dejme tomu třeba jenom do práce, tohle asi nebude takový problém. :)
Stupeň utrpení: 5/10

6. Odvodňovací kanálky
Ať už jedete z kopce nebo do kopce, vždycky tady jsou a vždycky vám dokážou pekelně znepříjemnit jízdu. Pokud se drápete někam nahoru, je dost dobře možné, že se vám přední kolo (na které určitě celou dobu koukáte) otáčí velice pomalu - na poměry jízdního kola, samozřejmě.
Jenže, co dělat když se před vámi zjeví odvodňovací kanálek? Je jasné, že si budete muset najet tak, abyste kanálek přejeli kolmo a nezahučeli do něj s celým předním kolem. Pak ještě musíte vystát to pomalé drcnutí nejprve předního a potom zadního kola. 
A když jedete z kopce? Máte dvě možnosti, buď můžete, jako já, před každým kanálkem brzdit. Tady je ale riziko, že se vaše rychlost téměř přiblíží rychlosti při jízdě do kopce. A nebo můžete, jako můj táta, přes kanálky skákat. K tomu je ale docela vhodné mít nášlapy (a až se budete někde válet ve škarpě, opovažte se někomu vyprávět, že jsem vás na to navedla já, za případná zranění nenesu žádnou zodpovědnost :D).
Stupeň utrpení: 8/10

Ne, z tohohle nikdy nevyrostu! ;) :D
7. Mouchy a jiný hmyz
Viděli jste někdy závodníky, co právě dojeli třeba nějakou hodně rychlou etapu Tour de France? A všimli jste si, jak mají na zubech ty černé tečky? Hádáte správně - jsou to mušky. Netvrdím tedy, že tohle se stává i mně nebo vám, ale hmyz a zvláště mušky dokážou být velice otravné. Určitě se vám někdy stalo, že do vás někdy narazila (nebo jste možná vy narazili do ní, těžko říct...) moucha, muška nebo třeba vosička. A jistě vás to i trochu vykolejilo, zvláště, pokud vás taková muška trefí do oka. To potom hrozí i pády. 
Stupeň utrpení: 4/10

8. Odumírající prsty na rukou
Představte si, jak sjíždíte úžasně dlouhý, ale i vcelku prudký kopec. Je to nádhera, že? (Já si většinou k tomu zpívám, heh :D) Ale najednou vás z toho nekonečného brzdění, aby se vám to nerozjelo šílenou rychlostí, začnou bolet dlaně a prsty. V tu ránu už je požitek z jízdy definitivně pryč. Nevím, jak vy, ale já si potom, co sjedeme nějaký kopec musím vždycky trochu promnout dlaně, kvůli křečím, které mě do nich chytají.
Stupeň utrpení: 7/10

9. Neviditelný kopec
Určitě to znáte - jedete si po rovince, jede se vám krásně. Cesta vypadá pořád stejně rovně a dokonce se možná i trochu svažuje. "Nádhera!" říkáte si. Jenže najednou (nemám pro to lepší výraz) to prostě nejede. A vy najednou zjišťujete, že místo toho, abyste jeli z kopce a ulevili si na chvíli od šlapání, se před vámi tyčí neviditelný kopec. V tu chvíli budete asi nejspíš mít pocit, že po takhle rovné silnici by jste jeli rychleji i na odrážedle, ačkoli to je pouze pocit. Neviditelné kopce jsou také často způsobovány silným protivětrem, kvůli kterému vypadáte buď jako velký obdivovatel přírody nebo někdo s opravdu mizernou fyzičkou, protože nikdo snad přece nemůže jet takhle pomalu po "rovině". 
Stupeň utrpení: 10/10
                                    10. Žlutá
Druhá, čistě osobní, nástraha. Nevím, jak je to možné, ale pokaždé, když s rodiči najedeme na nějakou "bezpochyby skvělou turistickou/cyklistickou žlutou", nedopadne to dobře. Jednou jsme se téměř brodili dolů z kopce potůčkem se spoustou kamenů a za sebou táhli kola. Po druhé nám cesta skončila uprostřed lesa. Žlutá prostě nikdy nevede dobrou cestou. Nikdy jsem ty barvy moc nezkoumala, ale je možné, že žlutá značí nejobtížnější trasy. To by asi trochu dávalo smysl. Jednou jsme na ni, naštěstí, nenajeli a objeli to po silnici. V půlce serpentiny jsem se najednou podívala doleva a co nevidím! Výlez, kde se napojovala ona žlutá na silnici prakticky neexistoval, kolik tam bylo křoví. 
+ pozdější edit: I na zelenou bych si dávala pozor, vpravo názorná ukázka. 
Stupeň utrpení: 9/10

Na závěr jedna pořádná rodinná selfie. ;)
Doufám, že pokud jste tohle někdo dočetl až sem, 
užili jste si to alespoň z desetiny tak, jako já při psaní, ;) 
zatím se mějte fanfárově, 
Matty :).

6 komentářů:

  1. Šári, tenhle článek se ti hodně povedl! Ve všech bodech to mám úplně stejně, akorát teda pro mě jsou mušky stupeň utrpení 20 z 10 :D Já ten hmyz nesnáším, zvlášť, když to vletí do oka. To bych pak zabíjela:D Ale jinak si z fotek na instagramu myslím, že jste si to užili parádně:) Joo a k té žluté..Já si taky myslím, že to značí nejobtížnější trasu:D Nám se taky kolikrát stalo, že jsme šli nebo jeli po žluté trase a po 12 km cesta skončila a následovaly jenom kameny nebo strmý kopec :D Takže jsme si dali pravidlo ''Žlutá už nikdy víc!'' :D A je dobrý ho dodržovat:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, děkuju. ;) :D Jó no, taky to nesnáším, když mi něco vletí do oka. ;) Jojo, užili jsme si to krásně. :)
      Ha! Tak to není jenom u nás! :D A já už se bála, že máme nějakou špatnou karmu. :D

      Vymazat
  2. Na kole zas tak moc nejezdíme, ale co si pamatuju z dětství, vždy pro mě byl nejhorší bolavý zadek :D kéž by u nás rostly borůvky v takovém množství, jak popisuješ, ale už hodně hodně dlouho jsem v okolních lesích nenašla jedinou borůvku! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo, bolavý zadek. :D Taky si vždycky ze začátku stěžuji. :D No, tady u nás borůvky taky nejsou, ale na kola jezdíme v létě vždycky někam do hor a tam je borůvek vždycky dost. :) Zvláště letos! Ještě domů jsme vezli 1,5 litru. :D

      Vymazat
  3. Fakt vás obdivuju:) Já jsem seděla na kole naposledy v roce 2003 :-D Parádní článek:)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkujeme. :) Tak to někdy naprav! Občas je fajn se jen tak projet. ;) A děkuji. :)

    OdpovědětVymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)