sobota 24. května 2014

Recenze: Moře klidu - Katja Millay

Anotace:
Osamělý kluk. Citově křehká holka. A zázračná síla druhých šancí.
Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla před tím. Teď je rozhodnuta nechat temnou minulost za sebou a držet si všechny lidi pěkně daleko od těla. Tenhle úmysl jí ale vydrží jen do chvíle, kdy se potká s Joshem Bennettem. Je osamělý stejně jako ona. A neuvěřitelně přitažlivý.
Joshův příběh zná kdekdo: všichni lidé, které miloval, zmizeli z jeho života. Teď má sedmnáct roků a zůstal úplně sám. A když je vaše jméno synonymem pro smrt, lidi se s vámi moc nebaví. Až na Nastyu. Ta se naopak Joshe drží jako klíště a postupně se stává součástí každé stránky jeho života.
Táhne je to k sobě, jiskří to mezi nimi stále silněji. Ale zároveň se Josh začíná zamýšlet nad tím, jestli se někdy dozví všechna tajemství, která před ním Nastya skrývá. A vlastně ani sám neví, jestli se je dozvědět chce.
Originální název: The Sea of Tranquility
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 368

Jak jsem se ke knize dostala: 
No, a Moře klidu...no, myslela jsem, že si ho přečtu přibližně tak za půl roku, protože všechny ty recenze, týdny s Mořem klidu a reklamní plakáty, když se vydávalo, mě dokonale odradily. Jenže když jsem ve středu poprvé přišla do oddělení pro dospělé v naší knihovně, kde mi knihovnice moc nebyly schopné pomoct a já absolutně netušila co a kde hledat, na poličce "Dnes vrácené" na mě čekalo Moře klidu.
Moc jsem neřešila, že jsem to vlastně nejdřív vůbec nechtěla číst a byla jsem ráda, že jsem našla vůbec něco, co znám. Protože systém "Většina knih je ve skladu, tak se nejdřív podívejte na počítači, jestli to tu vůbec je" vážně moc nechápu, když mi nikdo neřekne, jak se mám k těm knížkám ve skladu jako dostat...
Ale to už jsem někde úplně jinde...:D.
Nenávidím svoji levou ruku. Nesnáším už jenom to, že se na ni musím dívat. Nenávidím, jak sebou cuká a třese se a připomíná mi, že moje já je pryč. Ale i tak se na ni pořád dívám, protože mi připomíná, že toho kluka, co mi všechno vzal, jednou najdu. Zabiju ho za to, že zabil mě, a zabiju ho schválně levou rukou. 
Moře klidu, str. 7 
Něco málo o ději:
Nastya je dívka, která jde poprvé po dvou letech do opravdové školy. Dřív byla klavírní hvězdou a myslela si, že je šťastná, jenže před dvěma lety se jí stalo něco hrozného, čím už bude navždy poznamenaná a před rokem se rozhodla, že přestane mluvit. Proč sama sebe uvěznila do samoty mlčení? To nikdo neví...tedy krom Nastyi.
Teď se ocitá na nové škole, v novém městě a bydlí u své tety Margot, která pracuje jako sestřička, takže se s ní Nastya téměř nevídá. Tedy ne, že by to Nastye vadilo...
Ta jenom doufá, že jí nový život, který by neměla žít, pomůže se vypořádat s tím, co se stalo. Jenže copak může přesun do nového města pomoct, když jste ztratili všechno?
Podobné otázky si klade i Josh. Z jeho rodiny už zůstal jenom on sám a začíná pochybovat, jestli není jakýmsi magnetem pro smrt. Ve škole se s ním nikdo nebaví a jeho stůl, kde obědvá, všichni obchází velkým obloukem, natož aby se na něj někdo podíval.
Až na Nastyu, a přesto, že se vlastně neznají, rozumí si i beze slov.

Žasnu, jak se lidi pořád bojí, co se jim může ve tmě stát, ale za bílého dne nebezpečí nikdo nevidí. Jako by slunce poskytovalo nějakou dokonalou ochranu před vším zlem. Neposkytuje. Jen vám našeptává, omámí vás teplem a pak vámi mrští ksichtem o zem. Denní světlo vás před ničím neochrání. Špatné věci se dějí neustále, nečekají, až budete po večeři. 
Moře klidu, str. 147
Moje první dojmy z knihy: 
Přesto, že jsem z knížky ze začátku kvůli té příšerné marketingové kampani neměla příliš dobrý pocit, tahle knížka mě docela ohromila. Můj skepticismus zmizel po prvních třech stranách, protože i když ze začátku v knize, kvůli Nastyině neschopnosti mluvit, není moc dialogů, nedokázal jsem se donutit přestat číst. Proto je Moře klidu důkazem, že jde napsat kniha, co má spád, i když se v ní tolik nemluví.
Moře klidu na Měsíci.
Taky je Moře klidu vážně vtipné, občas jsem smála vážně na celý dům :D. I přesto, o jakých vážných tématech vlastně je.
A hrdinové byli dokonalí. Dokonalí tím, že nikdo z nich nebyl dokonalý. Protože to v reálném životě prostě nejde a když to nejde i v knížce, ta knížka potom víc vypadá jako realita. A nikdo z postav mi nepřišel vyloženě zlý. Taky se mi líbilo, že postavy byly nádherně vykreslené, a to nejenom ty hlavní, ale i spousta vedlejších :).
Moře klidu se dá snadno přirovnat k Překroč svůj stín, což jsem také poměrně nedávno četla. Má to podobnou zápletku a možná i trochu postavy a je to stejně emočně vyčerpávající, ale z nějakého důvodu mi Moře klidu přišlo reálnější. Byla bych totiž asi schopná uvěřit všemu, co kdy Katja Millay napíše.


Moje konečné dojmy z knihy (po dočtení): 
Nechápu, jak může někdo něco takového, jako je Moře klidu napsat, protože když jsem tuhle knížku dočetla, připadala jsem si jako by někdo vzal všechny moje myšlenky, přeházel je a vrátil je zpátky.
Možná je to jenom obyčejná knížka, jako každá jiná, možná je to jenom jeden z mnoha příběhů a možná ta kniha sama o sobě není zase tolik výjmečná, ale každý, kdo si ji přečte si bude myslet, že je.
Protože Moře klidu je prostě takové. Vtáhne vás do příběhu a vy si budete myslet, že Joshe i Nastyu znáte, jako kdyby jste je potkávali každý den.
Budete s nimi soucítit, i když víte, že by to ve skutečnosti nikdy nestačilo a doufat, že nakonec v sobě ti dva přece jenom najdou záchranu, která je nemožná.
A to doufání se vyplatí.

Moje hodnocení knihy:
10/10 
Matty :).

6 komentářů:

  1. Tuhle knížku si musím přečíst co nejdřív, děkuji za skvělou recenzi :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě si ji přečti! A vážně moc děkuji, pochvala od tebe pro mě hodně znamená. :)

      Vymazat
  2. Recenze je super, hodně přemýšlivá a dospělácká...:D - líbí se mi děj (y) :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji ti :), a já myslela, že recenze píšu pořád stejné :D, jojo, vážně doporučuji si tu knížku přečíst. :)
    .

    OdpovědětVymazat
  4. Je to úžasná kniha, i když mě psychicky docela zdeptala, pořád jsem oběma hlavním postavám přála trochu štěstí a oni si po něm sami dál šlapali,což mě prostě ničilo. Z téhle knihy si člověk uvědomí, že žít je mnohem víc než přežívat, a když to dokáží lidé s takovým osudem, dokáže to každý.
    akorát mě v článku zarazily ty poznámky o mediální kampani.. Ohledně knihy jsem totiž o ničem takovém vůbec neslyšela..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně s tebou souhlasím :),
      no, ono to nebylo nic moc zas až tak hrozného, ale konala se Blogtour a mně se potom stávalo, že jsem prošla pět blogů a na všech poslední tři články spojené s Mořem klidu :/. Potom už mě to nebavilo :P.

      Vymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)