neděle 9. února 2014

Recenze: Dech - Sarah Crossan

Anotace: Nic pro nás není tak přirozené jako dýchání. Představte si ale svět, ve kterém si jen privilegovaní mohou koupit dostatek kyslíku k tomu, aby mohli tančit či si zahrát obyčejný fotbal. Svět, kde chudí jen stěží zaplatí účet za vzduch nezbytný k životu. Svět, v němž po netušené katastrofě přežívá zbytek obyvatel v hermeticky uzavřených městech s vlastní atmosférou. Pustou planetu Zemi, kde nejvzácnějším rostlinným druhem je obyčejný strom. Právě v takovém světě žije Alina, Bea, Quinn a jejich přátelé. Od ostatních mladých lidí se liší svou přemýšlivostí a odvahou něco ve svém okolí změnit. Odvahou nadechnout se jinak než druzí – svobodně.
Originální název: Breathe
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 264

Jak jsem se ke knize dostala: 
Nevím, jestli jsem se už o tom někdy zmiňovala, ale můj psací stůl je v hrozném stavu (asi si teď říkáte "Jak to sakra souvisí s tou knížkou?", ale já k tomu hned dojdu :D). Celá jeho deska je popsaná, pomalovaná, jsou na ní fleky od laku a odlakovače, nebo akrylových barev, spousta čmáranic a průpovídek. Ale za nic bych ho nevyměnila!
No a tak se stalo, že jsem název téhle knížky našla napsaný na stole. 
Píšu si tam totiž věci, když není po ruce papír (ten je po ruce vždy - hned vedle v tiskárně, ale to je vedlejší...) a jednou jsem si asi vypisovala knížky, co mě zaujaly, abych na ně nezapomněla. 
Takže jsem na  desce stolu  uviděla napsáno Dech a běžela jsem do knihkupectví? Ne...
Čekala jsem půl roku s rozhodováním, jestli si knihu koupit a nakonec jsem si ji přála k Vánocům :D.

Něco málo o ději:
Děj se odehrává v dystopickém, postapokalyptickém světě. Lidé zničili všechny stromy a zeleň, takže na planetě v atmosféře už není dostatek kyslíku k dýchání a jen vyvolení, nebo ti, kdo vyhráli loterii mohou žít v hermeticky uzavřených kapsulích s výměníky vzduchu a přilehlými rezervacemi s několika pár stromy, na které se turisté chodí dívat jako do muzea. 
V kapsulích si lidé kupují kyslík k přežití od společnosti Dech. Prémiové, pracující v dobře placených zaměstnáních mají dost peněz na to, si zaplatit kyslíkovou nádrž, aby si mohli třeba zaběhat. Kdežto obyčejní lidé stěží platí účet za kyslík potřebný k přežití. Chodit se musí pomalu, běhat jenom s kyslíkovou maskou, příliš smíchu, nebo lásky zakázáno - spotřebovává se přeci nepřiměřená dávka kyslíku. 
V tomto světě, v kapsuli žijí Bea, Quinn a Alina. 
Quinn - prémius, jehož otec je ředitel Dechu, Bea - Quinnova kamarádka, avšak obyčejná dívka z chudé rodiny a Alina - členka odboje.
Když se tito tři dostanou společně ven z kapsule s kyslíkovým nádržemi na tři dny, díky Quinnově pobláznění Alinou, se jim všem začnou otevírat oči a zjišťují, že život v kapsuli není tak úplně nutný, jak jim ministr neustále tvrdí. A vůbec celá kapsule a vyhynulé stromy, všechna ta očkování a nebezpečný odboj, je něco z toho, vůbec pravda

Moje první dojmy z knihy:
Bude to znít strašně přízemně, ale Bože, ta kniha má tak dokonalý formát! Není příliš velká a díky tomu, že má i celkem málo stran se krásně nosila v tašce a já ji přečetla prakticky ve škole o přestávkách :). Jediná věc, která mi na Dechu z materiálního pohledu vadí, je přebal. Tím totiž všechno ostatní dokonale zabili - abych přebal v tašce nezničila, do školy jsem nosila knížku jenom bez něj. Jenže ta knížka je bez přebalu úplně šedá a navíc se mi v tašce trochu ošoupal hřbet, jenže to už je moje chyba. Měla jsem ji obalit...no nic.
Co se týče knihy, jako příběhu, nemám na začátku knihy absolutně žádné výtky. Knížka mě rychle vtáhla do děje a já chtěla vědět, jak to všechno bude dál. Bavila mě rozdílnost postav a nejvíc jsem si oblíbila asi Beu, protože, i když si o ní všichni mysleli, jak je hloupá a slabá, tak jim ukázala opak, však to znáte ;). 

Moje konečné dojmy z knihy:
Když čtu nějakou knihu, tak nejdřív vůbec nepřemýšlím nad tím, jestli mi něco přijde trochu hloupé, nebo nevysvětlené, nebo jestli se mi kniha čte obtížněji (tedy pokud to přímo nebije do očí a já kvůli tomu knížku ani nezvládám dočíst). Takže, těch pár detailů, které mi vadily, řadím spíš sem. No, on to byl spíš jen jeden větší detail. Konec. 
Já nevím, prostě na konci se postavy domluvily na tom, jak to bude....a ono to tak bylo. Je to asi zvláštní výtka, ale čekala jsem nějaký zvrat, něco, po čem si řeknu "Woow, tak tohle jsem nečekala, okamžitě chci další díl!", jenže nic takového nepřišlo. Ale nechci kvůli tomu zase strhat celou knížku, takže tak.
Můj celkový dojem z knížky z knížky je asi takový - má to skvělý námět, promyšlené (nebo spíš samostatně přemýšlející) postavy (i když jsem měla chvilkama chuť vzít Quinna pánvičkou po hlavě...), nádhernou obálku (krom toho žlutého jména autorky - to jsem doteď nepochopila :D), úžasnou čtivost a fakt divný konec :D.

Proč byste si měli knihu přečíst:
Teď si asi říkáte, co sem budu vlastně psát, když jsem knížku takhle zkritizovala, jenže i když to tak nevypadá, tak se mi Dech opravdu hodně líbil a určitě ho doporučuji přečíst :).
A přečtěte si to hlavně jako výstrahu, co by se jednou mohlo stát nám, protože si myslím, že tohle je jedna z vcelku reálných možností, jak by mohl náš svět a naše planeta jednou dopadnout. 

Moje hodnocení:
4 hvězdičky (pátou si schovávám pro další díl ;))

Matty :).

5 komentářů:

  1. Vyfoť desku svého stolu! To musím vidět :D
    Pěkně napsané. A vesměs s tebou souhlasím. Akorát mě ten konec zas tak nevadil. Nebylo tam žádné BOOM, ale zůstalo to otevřené, takže si čtenáři stejně budou chtít přečíst další díl :)
    Líbí se mi, jak si to doplnila o obrázky. Chtěla jsem udělat to samé, ale nakonec jsem si to rozmyslela a teď se ptám sama sebe, proč? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, proč? To je otázka :D, jinak děkuju :). A na tu desku stolu možná jednou dojde, už dlouho mám v plánu udělat jakousi "Cestu mým pokojem" :).

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Líbí se mi tvůj blog, čím to bude??? Že by knihy??? :-D Dech mě docela zaujal, zajímavý námět, neumím si představit, že bych se na stromy chodila dívat jako do muzea...ráda se dotýkám jejich kůry, sbírám jejich listy a miluju, když se v nich rochní moje psice:) (První komentář jsem vymazala, neboť se mi podařila očirvoucí hrubka) :))

      Vymazat
    2. Ty jsi mi udělala ohromnou radost! Moc děkuju :) No, já si to taky moc neumím představit - stromy jsou krásné (obzvláště na podzim - mé oblíbené období :)) a svět by bez nich musel vypadat strašně opuštěně, beznadějně :/. A taky strašně ráda sbírám listy a vyhazuju je do vzduchu (na podzim :)).

      Vymazat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)