sobota 12. října 2013

Báseň. (Aneb rádoby vážný příspěvek.)

Ahoj (jojo, už zase...)
Slíbila jsem, že dnes už nic nenapíšu, ale před chvílí mě popadl jakési básnické nutkání a já bych se chtěla o něj podělit :).
 Ztracená

Obklopena lidmi,
a přesto sama.
Lehce mává křídly,
a přesto padá.

Balancuje na okraji
parapetu okna,
do očí padá jí
jediná lokna.

Svět pro ni dávno
ztratil už význam,
může za to on,
sám se ti přizná.

Všechny její možnosti
ve vteřině vzal,
zmuchlal je a zahodil,
jako by byl král.

Král v jejím životě
do boje ji vedl,
věděl, že prohraje,
a že půjde ke dnu.

Bylo mu to jedno,
pyšnému králi,
do svých pastí,
už jinou vábí.

No není žádnej zázrak, ale nevadí. 
P.S.: Ne, není to o mně, ani o nikom známém :D.
Dobrou noc, Matty.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)