čtvrtek 15. srpna 2013

15.8.2013

Takže Ahoj,
už je to desátý den, co jsem nic nenapsala a měla bych se stydět...Takže to je asi hlavně důvod, proč píšu, jelikož z hladu a pravděpodobně z prášků (mám od doktorky dietu...) mám úplně vygumovanou hlavu, tak se divím, že jsem vůbec schopná poskládat těhle pár vět :). Myslím, že vědět, co mi vlastně je, asi moc nepotřebujete, protože jsem pravděpodobně někde chytla jen nějakou lehkou letní virózu, takže to nehodlám dál rozebírat ;).
Měla jsem (už asi týden) v plánu vytvořit napůl blogerský a napůl knižní projekt - tedy blogerský projekt o knihách. Měl se jmenovat Dvouměsíční knižní výzva (nic lepšího mě nenapadlo...) a jak jsem sama uznala, pro mě a moje kamarádky by to asi opravdu byl "záhul". Projekt byl totiž o tom, že v nějakém časovém úseku (třeba týden) bylo za úkol přečíst knihu, která...a tam už to (doufám) bylo zajímavější :). Jenže, když jsme potom zvážily školu a to prvotní rozjezdové školní bláznění, usoudila jsem, že by to asi nešlo, takže Dvouměsíční knižní výzva se odkládá na neurčito a je dost dobře možné, že se za pár měsíců z "neurčita" nějak plynule stane "nikdy"...Toť jen taková poznámka k mým bláznivým plánům a projektům :D.
Dále se musím přiznat, že se už opravdu těším na školu, já nevím, ti blbečci ve třídě mě vždycky strašně štvou, ale pak v návalu nostalgie a sentimentality si řeknu, že celkově nejsme zas až tak špatnej kolektiv...(I když si občas opravdu nejsem jistá, jestli by byl někdo ochotnej zachránit svýho spolužáka kdyby se já nevím..., třeba topil ). Toť tedy k naší třídě a na školu jako takovou se docela těším, no jo, vážně mi začíná škola chybět...teda ta naše škola, kdybych se měla vrátit třeba na základku, tak bych tak nadšená nebyla...:P
(Tímto nijak nechci urážet lidi z mě bývalé základky, pamatujte, svoboda slova...)
Když jsem byla u těch knížek, tak jsem si vzpomněla, že už dlouho jsem sháněla Město z kostí (The mortal instruments: City of bones). Napsala ho Cassandra Clare a už asi před rokem, nebo možná dřív, ho četla moje kamarádka. Na její doporučení jsem si to tenkrát taky půjčila, ale jelikož jsem na to nějak neměla náladu, tak jsem Město z kostí, po přečtení prvních dvou vět, zase do knihovny vrátila (tímto se omlouvám své kamarádce, jak jsem mohla být tak hloupá, aneb mám pocit, že ty skvělé knihy vždycky objevíme v tom, k čemu jsme byli na začátku skeptičtí, nebo jsme to rovnou zavrhli...zvláštní...). Jak už to tak u mě ale bývá, přečetla jsem si pár recenzí, protože jsem si tu knížku pamatovala a když jsem zjistila, že jsou všechny kladné, do knížky jsem se pustila i já.
Momentálně jsem  v Nové Říši (kdo se díval na televizi, možná ví, že se tu včera konal pohřeb Františka Dohnala - prvního hejtmana Vysočiny...ne, že bych se o to snad nějak moc zajímala...), kdyby někdo nevěděl, tak velká blízká města jsou tu Telč (památka UNESCO), nebo Dačice (první kostka cukru....škoda, že ten mám v rámci diety taky zakázanej...). Jsme tu pořád na  dovolené na kolech, ale vypadá to tak, že já už od neděle ležím v posteli a rodiče mi vozej pohledy...nu což...(Takže z té Telče znám akorát polikliniku a lékárnu...). Abych se dostala vlastně vůbec k tomu, co jsem chtěla původně napsat - totiž, že vzhledem k již zmíněné posteli nemám jedinou šanci se snad třeba dostat do místní knihovny (Mohla bych třeba zkusit vyžebrat nějakou knížku k půjčení na máminu občanku, co říkáte?? :D), nebo do knihkupectví, tak jsem vyzkoušela další možnost, a to, že jsem si Město z kostí stáhla jako pdf. (Což nehodlám dál rozvádět, jelikož v těchto věcech nejsem žádný expert a taky error 404 může mít jen debil a jestli tohle někdy bude číst ten, kdo toto kdysi prohlásil, tak se asi bude smíchy válet po podlaze, i když ač to zas tak dávno není, uznávám, že moje blbost opravdu někdy nezná mezí...:D ). Jedinej problém je, že když takhle čtu na počítači, tak nemám takovej ten pocit "kolik jsem toho přečetla" podle stránek, což u normální knížky vidím. Takže jsem si ani nevšimla, když jsem se dostala nakonec (ale kdo ví??, třeba by to s knížkou bylo stejně...). No, takže dneska to vidím asi na Město z popela a nebo možná Nádherný zmatek (Kami Garciová a Margaret Stohlová), který jsem vždycky (a to jsem si ho z knihovny půjčila už třikrát) dočetla jen do půlky. To mě taky přivádí ještě k jedné knížce, která byla zmiňovaná hned v prvním díle této zaklínačské série (Nádherné bytosti) a taky hlavně ve filmu, a tou je Jako zabít ptáčka od spisovatelky Harper Lee. Tahle knížka je v Americe (aspoň myslím) brána jako klasika, a je hodně známá (a taky pravděpodobně ta nejrozporuplnější a nejzakazovanější...), kdežto u nás o ní moc neslyšíme. Když jsem o ní v knížce a ve filmu pak četla a slyšela, řekla jsem si, že neuškodí, když si ji přečtu. Říkala jsem si, že si ji půjčím v knihovně, jestli ji budou mít, ale když jsme se minulý týden (když mi ještě bylo dobře), byli na kolech podívat do Žirovnice, v jejich knihovně (která je mimochodem na nádvoří jejich zámku stejně jako jejich ZUŠka - moc pěkné :) ), jsem našla polici s vyřazenými knížkami a mezi těmi všemi naprosto nic neříkajícími tituly, jsem si všimla právě Jako zabít ptáčka. Řekla bych, že je to lepší suvenýr než nějaká pamětní mince, nebo něco podobného - tím nechci urážet nikoho, kdo je sbírá...
Dneska se "na vlastní riziko" vydávám na výlet do "té" Telče autem, protože se zdá, že už je mi líp, takže se s vámi tímto loučím :).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Veškeré komentáře mi dělají obrovskou radost a snažím se na všechny odpovídat. :)