neděle 16. dubna 2017

neděle 9. dubna 2017

52doodles #3

Ahoj!
Už třetí měsíc kreativní výzvy od Iris! A já to zatím zvládla. Akorát se obávám, že jsem si na své týdenní malbičky zvolila špatný blok, nejspíš bude za chvíli pukat. Ale aspoň má tu gumičku, žejo. :)
O březnu obecně jsem něco málo psala v minulém článku, a tak to už asi nebudu shrnovat, spíš naopak rozeberu jednotlivé týdny, jak už se stalo zvykem. Jsem na sebe pyšná, jelikož jsem zatím zvládla každý týden něco nakreslit, ne jako naposledy, kdy mi vypadl týden. A ty chvíle, kdy si v neděli sednu k anilinkám nebo pastelkám jsou moje oblíbené. Takže má měsíční nálož radostí je tu. :)

 

pátek 31. března 2017

Střípky všedních dní IX.

Ahoj,
poslední dobou nepřispívám na blog tak často, jak jsem měla ve zvyku ani jak bych chtěla, a tak se stalo, že mám v počítači nezveřejněné fotografe pomalu za dva měsíce. Krom toho mám ještě fotografie z hor, ale ty asi nechám úplně spát, jelikož se mi sem teď už nechce tahat zimu a pak taky vlastně nejsou nijak moc zajímavé. Letos jsem to na horách s focením trochu flákala, to nejlepší je na Instgramu (@sarkamatty). :)
Ty ostatní fotky jsou takové domácí, to by asi měl být podtitulek tohoto článku. Hodně jsem fotila můj pokoj, domov, školu, knížky, déšť a květinky. Je to takový mišmaš toho, co se v poslední době stalo mou rutinou - tedy škola, autoškola, knihy a případně semtam anilinky. Když se na to takhle koukám, mám pocit, že nic nedělám, ale je pravda, že mezi fotografiemi se dají najít i nějaké z Dyzajnmarketu, na který jsem se jela s Andulkou podívat (a poblíž jsme potkaly Vlastu a Iris :)) nebo něco málo od babičky.

Mimo to mám teď vždycky když si jdu číst nebo malovat pocit, že bych místo toho měla dělat něco užitečnějšího (uklízet, dělat testy do autoškoly, psát sloh na angličtinu, cvičit,...) a tak to skončí tím, že nedělám nic a cítím se ještě hůř. Ale dost fňukání, teď ty fotky. :)

Na telefonu mi hrála Dodie.

neděle 26. března 2017

Austenpower

Ahoj,
námět na tento článek jsem měla v hlavě už dost dlouho. Nejsem žádný expert a ani se nemůžu považovat za dlouhodobého fanouška Jane Austenové, jelikož jsem se k její tvorbě dostala teprve asi před rokem a půl. Nicméně, vzhledem k tomu, že jsem nedávno dočetla Mansfieldské panství a tím tedy zakončila moje první kolečko čtení šesti románů této spisovatelky, říkala jsem si, že bych se s někým ráda podělila o pár myšlenek. Asi nemá cenu, abych psala na každý z těchto románů recenzi, protože by nebyly objektivní, navíc bych nejspíš ani nevěděla, jak k takovému úkolu přistoupit. Rozhodla jsem se tedy napsat něco jako souhrnný článek. O tom, jak jsem přečetla šest románů a co si o nich (a jejich filmových adaptacích) myslím. :)
(A taky trochu proto, že češtináři na naší škole Jane Austenovou nepovažují za důležitou, z čehož jsem lehce rozčarovaná.)

 

sobota 4. března 2017

52doodles #2

Ahoj!
Stačilo pár dnů a je tu jaro. Musím uznat, že se mi to vlastně zatím celkem líbí. Tedy, abych to uvedla na pravoiu míru, snažím se, aby se mi to líbilo a ono to zatím není zas tak těžké. :) Jenom mám menší problém s kombinováním oblečení, nějak si s tím teď nevím rady. Ještě kabát? Už polobotky? Je vůbec ještě vhodné nosit svetry? (Ty s norskými vzory asi už ne, že?)
Ale zpět k tématu. Dnes je čtvrtého března, a tak už je načase zveřejnit můj druhý příspěvěk do kreslířské výzvy od Iris. A bude to zajímavé, protože jsem jednou podváděla a jednou asi nějak vypustila týden. Neboco. :)

Docela dlouho se mi doma válel tento notes z Ikey. Dostala jsem jej darem a nechtěla ho zničit nějakým nepovedeným pokusem o kreativní vybití (na to mám Všehoblok). Teď se pro něj naskytlo využití. :)

sobota 11. února 2017

Drážďany za vysvědčení

Ahoj,
minulý pátek byly pololetní prázdniny a byť to vlastně prázdniny vůbec nejsou, rozhodly jsme se s Andulkou, že je strávíme v takovém prázdninovém cestovacím duchu.
Naše kamarádka, Niky, před pár týdny zjistila, že Eurolines mají zrovna akci 1+1zdarma na cestování do určitých destinací a rozhodla se, že toho s jejím bráchou využijí. S Andulkou nás to také lákalo, ale chvíli jsme se nějak neměly k tomu vymyslet, kam, kdy a za jakým účelem vyrazit. Nakonec jsme se asi týden předem rozhodly, že se podíváme na jeden den do Drážďan, vlastně poprvé úplně samy.

 

neděle 5. února 2017

52 doodles #1

Ahoj.
Možná jste si všimli (a možná ne, koho by to bavilo sledovat), že mám takový menší blogerský zásek. Pokud mám být upřímná, začalo to už koncem loňského roku, ačkoliv se mi nakonec docela i povedlo jej smysluplně tady na blogu zakončit. Pak ale přišel leden, a přesto že se vůbec nic zásadního v mém životě nezměnilo, přišla spousta věcí a událostí, které podstatně ovlivnily můj vztah k blogu. Dalo by se říct, že mě vlastně odtud odklánějí. Nejde o nic veledůležitého a o to víc je mi to líto, protože si uvědomuji, že můj blog už zdaleka není esenciální pro mou existenci, jako býval dřív.
Pořád nevím, jestli se mi tohle chce s vámi sdílet, protože to zní, jako bych něco oficiálně končila a dává mi to výmluvu, proč nepsat další články. A to nechci. Blog byl a je dlouho součástí toho, co jsem a co dělám a já nerada ukončuji dobré věci.
A co dál?
Naopak. chtěla bych chytnout další vlnu a najít v sobě věty, které chtějí ven samy od sebe a ne abych je ze sebe takhle vykašlávala. Chtěla bych se do psaní ponořit a blogovat úplně o všem, co mě baví bez potřeby sama sobě ospravedlnit každé slovo a taky bych chtěla nebýt zastrašená každým dalším článkem od skvělých autorů, kterým já nikdy nebudu. Chtěla bych věřit tomu, že nejsem jenom bezvýznamná výplň sítě. Ale možná k tomu budu potřebovat čas a možná se mi to taky vůbec nepovede a Spící liška upadne v zapomnění. Tak vám to jenom píšu, kdyby se to náhodou stalo.
Uznávám, že tohle asi nebyl úplně nejlepší začátek, ale jak jsem to všechno sepsala, nezní to už tolik nevyhnutelně a jak mi pod prsty zase prochází písmenka, začínám si to i užívat.

Nicméně. Tento článek se měl týkat (a doufám, že se ještě bude týkat) něčeho úplně jiného. Pro tento rok totiž Iris z Kosatce vymyslela výzvu 52 doodles a a tu si já nenechám ujít. Kreslící a malířské výzvy mě moc baví, pár už jsem se i účastnila (pravda, ne všechny dokončila) a i na tuto se moc těším. Pravidla jsou jednoduchá. Cílem je nakreslit/namalovat/vytvořit každý týden tohoto roku jeden obrázek, který bude těch uplynulých sedm dní znázorňovat. Tedy vlastně je ani znázorňovat nemusí, pokud to správně chápu, jde jen o to, že něco vytvoříte. Tento koncept se mi moc zamlouvá, jelikož budu mít (doufám) na konci roku 52 obrázků, které budou ukazovat, jak jsem se měla. No a taky mě to každý týden dokope k malování, i kdyby jenom nějaké prkotinky a odvede tak mou pozornost od sociálních médií k nějaké více hmotné zábavě. :)


Jelikož jsem většinu mého plnění předchozích výzev ukazovala hlavně na Instagramu, rozhodla jsem se, že to tentokrát pojmu trochu jinak, i když je možné, že některé části výzvy se na mém Insta účtu také objeví. Chtěla jsem ovšem mít zbytek někde pěkně ucelený a vybrala si blog jako místo, kde výtvory sdílet. To je taky jeden z důvodů, proč si myslím, že Spící liška ještě nečelí úplnému zániku. Věřím, že jeden článek o 52 doodles měsíčně ji naživu udrží a kdo ví, snad se přidá i něco navíc.
 A teď už mi nezbývá, než vám ukázat, jak jsem se měla v lednu. :)